Pět prstů zimy

Pět prstů zimy


 Je úterý, 1. března 2016, něco málo před desátou dopolední. Nacházím se, společně s Veru, v Deštné v Orlických horách a užíváme si prázdnin. Já, již dávno nasnídán i napojen dopolední kávou, rozhodl jsem se jít Veru vzbudit a zkusit, jestli třeba náhodou by se mnou nešla ven.

 Vstupuji do značně temného pokoje číslo 7. Ano, je to ten samý pokoj, jako z příběhu fotky Zátiší s bačkorami, jen jsme skočili o rok blíž současnosti.

 Veru na mé, zprvu nesmělé, posléze i ostřejší, žádosti o vstávání nereaguje a tak mi nic jiného nezbývá, než jít na věc hrubou silou. Odhrnuji záclonku z okna a vidím, jak je hezky zamřížováno rampouchy, ze kterých odkapávají kapky vody. Otevírám okno dokořán a sápu se po foťáku.

 Světla moc není a pokud budu chtít fotit padající kapky, tak musím mít celkem rychlý čas, tudíž budu potřebovat malou clonu. Volím proto pevný objektiv 50 mm, kde můžu mít clonu hodně otevřenou. ISO zvyšovat nechci. Po pár pokusech nastavuji clonu na 2.5 a čas 1/400 a můžu to spustit.

 Zabírám skoro celé okno, protože chci mít hodně rampouchů, mačkám spoušť a pak už jen naslouchám libému klapání zrcadla a závěrky. Vyfotím takhle několik sekvencí a doufám, že z toho nějaká fotka snad vyleze.

 Ještě týž den nahrávám fotky do notebooku, ale radši výběr a zpracování nechávám na doma, přece jenom display notebooku není moc velký.

 Doma vybírám fotku takovou, aby na ní byla kápnutá kapka a byla pokud možno ostrá. Byl to celkem těžký úkol. Pro příště musím fotit ještě rychlejším časem. Nakonec vybírám tuhle:



Už při výběru jsem si nadával, proč jsem komponoval tak doširoka. Měl jsem se víc soustředit na detail. Na fotce je toho zbytečně moc, vládne tam chaos a není zřejmé, na co se má oko zaměřit. Ještě ke všemu mi levá část fotky utekla z roviny ostrosti. Poslední záchranou je fotku brutálně ořezat.

 Nejdřív rovnám horizont, pak řežu a nakonec zesvětluji a doostřuji.

 Výsledek je tento:


V básničce jsem chtěl mít jaro, přece jenom fotka je z března, takže se tam hodí. Hlavou se mi melou všechna možná i nemožná slova a pořád se mi nedaří je správně poskládat. Nechávám tedy jaro jarem a soustředím se na číslo pět. A ejhle, jde to. A nakonec tam to jaro, i když nepřímo, je. Koukněte sami.

 Moje naivita - Pět prstů zimy

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Noční Kozelská náplavka

Obrázek
Noční Kozelská náplavka V roce 2015 dostala Veru k Vánocům stativ.  A protože na Boží hod jí vyzvedávám a jedeme do Chrástu, tak se mi s ním hned pochlubila a vzala ho sebou. Tím vznikla i naše tradice Božohodových společných fotek. Ale to je jiný příběh.  Důležité pro ten dnešní je, že Veru přivezla stativ, a já s ním hned další den udělal pokus. Dlouho mě totiž lákalo udělat noční fotku a se stativem to přece bude brnkačka. A tak jsme se na Štěpána po večeři sebrali a šli ven zkusit nějakou noční fotku vytvořit. Nejdřív jsme zamířili do Kozel na náplavku. V rychlosti jsem to tam skouknul a hned začal vybalovat fotografické nádobíčko. Bylo nutno zvolit takovou kompozici, aby se zabíralo hodně vodní hladiny, která by se měla, vlivem dlouhého času expozice, vyleštit do hladka. Také by bylo záhodno, aby do záběru nepadalo světlo z pouličního osvětlení, případně z okolních domů. Když už mám přibližně vybráno, co budu fotit, přichází na řadu poměrně důležitá otázka a to, kam z
Další informace

Jak jsem fotil letadla II

Obrázek
Jak jsem fotil letadla II Byla sobota, 29. dubna 2017, a já byl zrovna u J. a D. Bylo ráno a zrovna jsme vymýšleli, co podnikneme. A nakonec jsme se dohodli, že skočíme do auta a pojedeme se podívat do Kněževsi na letadla. A tak to taky bylo.  Najít Kněževes nebyl problém, zaparkovat taky ne a dojít na vyhlídkovou plošinu už vůbec ne. Byl to prostě bezproblémový výlet.  Na plošině už bylo pár lidí, ale žádný nával, takže jsme se v klidu uvelebili u zábradlí a začali se kochat přistávajícími i startujícími letadly. Nějací lidé tam i rádiem odposlouchávali radiovou komunikaci mezi letadly a věží, ale vůbec jsem tomu nerozuměl.  Fotil jsem opět na dva způsoby, stejně jako když jsem fotil letadla v Letňanech , ale dnes k tomu přibyl ještě jeden efekt a to zakouření od gum v okamžiku, kdy se pneumatika podvozku dotkne runwaye. A jestli se mi to povedlo, můžete zjistit na následujících fotkách.
Další informace

Slunovrat

Obrázek
Slunovrat Je Štědrý den roku 2013. S J. jsme se ještě nenašli, tudíž, abych nebyl na Ježíška doma sám, tak jsem odjel do Chrástu, kde jsem trávil Vánoce s rodiči, sestrou, synovcem a tetou. No a víte jak to při takových příležitostech chodí. Všude hromady cukroví i jiných sladkostí, z táců plných obložených chlebíčků, jakoby ani neubývalo a v televizi jedna pohádka za druhou.  A za pár hodin už přiletí Ježíšek i se svým předvojem - smaženým kaprem s bramborovým salátem.  A abych je do sebe vůbec mohl nasoukat, tak jsem se rozhodl, že půjdu ven. A vezmu sebou foťák. A tak jsem šel. Sice platí, že cesta je cíl, ale chce to i nějaký směr a tak se sám se sebou dohodnu, že se půjdu projít kolem pískovny. Je od nás vzdálená asi tak kilák a půl, takže to není daleko. Cesta mi vesele ubíhá a za nedlouho jsem u pískovny. Vydávám se po jejím břehu, nad hlavou se mi honí mraky a najednou mezi nimi začne svítit sluníčko.  A v tu chvíli si uvědomuji, že je tři dny po slunovratu a že se
Další informace