Příběhy fotek

Zátiší s bačkorami Psal se rok 2015, konkrétně šestnáctého února a já byl se svojí dcerou Veronikou na prázdninách v Orlických horách. Po obědě padám na postel a chci si chvilku číst a využít tak klid panující v celé chatě. Veru mě následuje a leze na palandu. Zvládám přečíst asi dvě stránky a rázem jsem v limbu.  Probouzím se lehce před druhou a nasazuji brýle. Pohled mi padl na zem, kam dopadá poměrně silný proud světla do jinak dost temného pokoje. Ve slunečních paprscích se tak krásně koupou Verunčiny odkopnuté bačkory a popruh jejího školního batohu. Skáču po foťáku, nasazuji pevnou padesátku a cvakám. Vypadalo to takhle. V postprocesu jsem lehce doostřil, převedl do odstínů šedi, trošku zazrnil a poměrně dost vytáhnul kontrast, protože hodně kontrastní fotky já rád. Finální fotka je tato. A aby toho nebylo málo, tak jsem tuhle fotku zařadil do "Mojí naivity" kde se, spolu s básničkou, nachází pod tímto odkazem. Moje naivita - Zátiší