Příběhy fotek

Balíky slámy Už nějakou dobu jsem měl vymyšlenou jednu fotku. Bude na ní balík slámy na strništi, eventuálně balík sena na louce. V pozadí nebude nic, jen obzor. Z okna kanceláře jsem viděl, jak na louce u Děvína takové balíky jsou, ale než jsem se tam stihnul vypravit, tak zmizely. Čekal jsem proto na další příležitost ... A ta se naskytla skoro přesně před rokem, 23. července 2016. Naplánovali jsem si s J. opravdu celodenní výlet a to z Litně přes Koněprusy až do Králova Dvora. Celkem, suma sumárum, něco kolem devatenácti kilometrů. Ráno vyrážíme poměrně brzy a po dvou přestupech vylézáme v Litni z vlaku. Zde, již tradičně, fotím nádraží a celkem neortodoxně vyrážíme úplně na druhou stranu, než leží náš cíl. Je tam totiž v lese postavená hrobka a my jí chceme vidět. Po její prohlídce procházíme Litní, míjíme šachového pěšce , obloukem se vyhneme cukrárně, ze které to nádherně voní a míříme cestičkou do kopce, po zelené značce, na kopec Mramor a následně na Šamor. 

Vřes Píše se datum 15.8.2016 a přísahám, že fotka, o které bude řeč, je už opravdu poslední z dovolené toho roku. Takže, jak už jistě víte, nacházím se s J. a D. v kempu na Malé Skále a vybíráme si ze seznamu výletů, kam vyrazíme.  A jelikož se nám nechce nikam jezdit, tak volíme okruh Malá Skála - Frýdštejn - Kopanina - Malá Skála. Není to moc daleko, jen něco málo přes osm kilometrů, ale za to se zajímavým výškovým profilem. Což jsem si samozřejmě nechal pro sebe. Cesta na Kopaninu je pořád do kopce, ale je to zase vykompenzováno tím, že cesta z Kopaniny je pořád z kopce. V důsledku to znamená, že během čtyř a půl kilometru vystoupáme 435 metrů výšky. V první části výletu vylézáme na Pantheon, zavzpomínáme, jak vloni D. omylem upustil zavřenou plechovku s Colou, která vybuchla a pokropila stůl s lavicemi, jenž pak byly zcela obsypány vosami, a míříme po červené na Frýdštejn. Cesta je poměrně kamenitá, takže se po ní jde trošku hůř, ale aspoň jsou na ní krásné vyhlídky přes údo

Rovnováha Je 14. srpna 2016, krátce po obědě, a já prožívám další den krásné dovolené s Veru, J. a D.. S Veru už vlastně jenom chvilku, protože za pár hodin jí jdeme doprovodit na vlak, který jí odveze domů. Sedím v křesílku, hledím do Jizery ... zde si dovolím krátkou odbočku. Je až neuvěřitelné, jak dlouho se dokážu dívat do plynoucí vody a jak mě to krásně uklidňuje. Konec odbočky ... a dumám nad tím, co budu dělat. Koukám jak se voda prodírá mezi kameny, jak všude vládne klid a mír, klíží se mi oči a najednou mi bleskne hlavou - Olomouc! Divná asociace, že? Zkusím vám jí vysvětlit. Párkrát jsem byl v Olomouci u jednoho našeho zákazníka a tam mají v účtárně na zdi fotku s poskládanými kameny, které jen tak tak drží na sobě. Kameny jsou hladké, vyleštěné a celé to na mě působí něžně a křehce, jako je křehká rovnováha, kterou musí kameny, alespoň během focení, udržet. Vždycky, když jsem tu fotku viděl, jsem zatoužil něco podobného zkusit vyfotit. A teď k tomu bude ta nejvhodnější ch

Kamenná pohovka Je sobota, 13. srpna 2016, dva dny po Odpočívajícím batohu a den před Zříceninou hradu Zbirohy . Chtěl jsem využít toho, že jsme na chvilku všichni pohromadě a proto jsem naplánoval odpočinkový výlet do Turnova s tím, že zpátky se projdeme přes zámek Hrubý Rohozec, a pak už jen seběhneme do Dolánek na vlak. A protože máme děti lenivé, tak vyrážíme až kolem jedenácté, tudíž první, po čem se v Turnově sháníme, je oběd. Ten jsme si dali na náměstí Českého ráje v restauraci Korunní princ. Chutnou krmi zde zalévám neméně chutným řezaným Rohozcem. Další naše kroky vedou přes náměstí k muzeu, kde se chceme podívat, jestli nemají v místní prodejně nějaké hezké kamínky. Také máme s Veru chuť na úžasnou medovou limonádu (0,2% medu), kterou nikde jinde neprodávají. Bohužel mají zavřeno a tak se volným krokem vydáváme k Jizeře, kde se za mostem napojujeme na červenou turistickou značku. Jdeme podél Jizery, někdy vedle sebe, častěji však za sebou, neb cestička je úzká, až doraz