Kamenná pohovka

Kamenná pohovka


Je sobota, 13. srpna 2016, dva dny po Odpočívajícím batohu a den před Zříceninou hradu Zbirohy. Chtěl jsem využít toho, že jsme na chvilku všichni pohromadě a proto jsem naplánoval odpočinkový výlet do Turnova s tím, že zpátky se projdeme přes zámek Hrubý Rohozec, a pak už jen seběhneme do Dolánek na vlak. A protože máme děti lenivé, tak vyrážíme až kolem jedenácté, tudíž první, po čem se v Turnově sháníme, je oběd.

Ten jsme si dali na náměstí Českého ráje v restauraci Korunní princ. Chutnou krmi zde zalévám neméně chutným řezaným Rohozcem. Další naše kroky vedou přes náměstí k muzeu, kde se chceme podívat, jestli nemají v místní prodejně nějaké hezké kamínky. Také máme s Veru chuť na úžasnou medovou limonádu (0,2% medu), kterou nikde jinde neprodávají.

Bohužel mají zavřeno a tak se volným krokem vydáváme k Jizeře, kde se za mostem napojujeme na červenou turistickou značku. Jdeme podél Jizery, někdy vedle sebe, častěji však za sebou, neb cestička je úzká, až dorazíme pod zámek Hrubý Rohozec. Zámeckým schodištěm, které se zdá nekonečné, se škrábeme vzhůru a netrvá dlouho a jsme před zámkem.

Nejdřív dáváme v místní kavárně kávu, dortík a limonádu a potom se vydáváme na průzkum zámecké zahrady, která je celkem slušně zaplněná kamenickými pracemi (jak se později dozvídám) z období romantismu. Je zde spousta soch i krásné schodiště, které vlastně vede odnikud nikam. Co se mi ale líbí nejvíc, je pohovka se stolkem, obojí vytesané z kamene.

Vyfotím je takhle





V postprocesu jen doostřuji, lehce přidávám kontrast a převádím do černobíla. Po chvilce zkoumání ještě vyrovnávám horizont a malinko ořezávám.

Výsledek je tento.




No a básnička pojednává o výhodách a nevýhodách takovéhoto druhu nábytku.







Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Pět hrnků čaje

Obrázek
Pět hrnků čaje 11.10.2014 Tak … sedím ve vlaku, který má odjezd ve vražedných 6:50 a těším se. Jedu totiž na Plešivec.  Když tak zapátrám v hlavě, tak jsem se ve vlaku směrem Plešivec těšil vždycky.  Plešivec … kopec kopců, kopec trampů, kopec plný tajemna. Jezdíval jsem tam na nejlepší a nejkrásnější srub, jaký jsem kdy viděl, jezdíval jsem tam na Dyagonálu Y. A protože vše jednou skončí, tak skončilo i moje ježdění a skončila i Dyagonála.  Ale Plešivec zůstal. A já teď na něj jedu a těším se. Těším se trochu jinak, než když jsem tam byl vloni v létě s J. To jsem tam jel snad po dvaceti letech a vůbec netušil, jestli tam najdu známá místa. Těším se trochu jinak, než když jsem tam byl letos koncem dubna se starou bandou. To jsem se těšil s obavou, zda vůbec ještě umím „ … objevit kytku v lomu, prásknout sebou pod smrk na holou zem. “ No a uměl jsem to a přežil jsem. Sice s virózou, ale přežil.  Teď se těším jinak....
Další informace

Jak jsem fotil letadla

Obrázek
Jak jsem fotil letadla Je neděle, třináctého listopadu, roku 2016. Kromě normální práce jsem o víkendech i brigádničil, ale tuhle neděli jsem si udělal volno, protože hrozilo, že mi už hrábne. Celé dopoledne jsem prospal, takže jsem začal den obědem, a pak přemýšlel, co dál. A napadl mě nápad, že se pojedu podívat do Letňan na letiště, jestli tam nebude něco zajímavého k focení. V Letňanech vylézám z metra a mířím k letišti. Počasí bylo jak malované, sluníčko svítilo, občas nějaký ten mráček, a do toho modrá obloha. U letiště vylézám na takový malý val, čímž se dostávám tak dva a půl metru nad okolní povrch a vyhlížím letadla. Ale žádná neletí, všude je úplně mrtvo. Piloti zřejmě tráví husy a knedlíky, co měli k obědu. Zatímco čekám, tak přemýšlím, jakým způsobem budu fotit. Určitě chci zkusit panning. To je taková ta fotka, jak je na ní rychle se pohybující objekt ostrý a vše kolem je rozmazané. Tudíž to bude chtít delší čas. Také ale hrozí, že se mi žádná taková fotka nepovede...
Další informace

Kolemjdoucí

Obrázek
Kolemjdoucí  ( původní název byl Florentinum) V únoru jsem si koupil nový objektiv a těšil se, až ho někdy pořádně vyzkouším. Ale pořád bylo venku ošklivo a zima, a když už konečně bylo hezky, tak jsem měl pohotovost a musel zůstat doma. Změnit se to mělo v sobotu třetího nebo neděli čtvrtého března. Sobota ještě nebyla nic moc, ale v neděli se občas ukázalo i modré nebe a tak jsem vzal foťák a vyrazil ven. Nejdřív jsem se skutálel z kopce do Podolí, tam vlezl do tramvaje a vylezl na Staroměstské. Šel jsem k židovskému hřbitovu, ale zase tam bylo tolik lidí, že už jsem se pomalu smířil s tím, že už na něj v životě nepůjdu. Šel jsem dál na Staroměstské náměstí, pak se motal kolem Týnského chrámu a v přilehlých uličkách, ale nevyfotil jsem ani jednu fotku. Prostě jsem nic neviděl, nic mě nenapadlo, nic mě nechytlo ... Jdu dál kolem kostela sv. Jakuba, Templovou, Celetnou ... u Hybernů se rozhoduji, že se půjdu podívat na Masarykovo nádraží, ale ani tam nic. No, co se...
Další informace