Kolemjdoucí

Kolemjdoucí 

( původní název byl Florentinum)



V únoru jsem si koupil nový objektiv a těšil se, až ho někdy pořádně vyzkouším. Ale pořád bylo venku ošklivo a zima, a když už konečně bylo hezky, tak jsem měl pohotovost a musel zůstat doma. Změnit se to mělo v sobotu třetího nebo neděli čtvrtého března. Sobota ještě nebyla nic moc, ale v neděli se občas ukázalo i modré nebe a tak jsem vzal foťák a vyrazil ven.

Nejdřív jsem se skutálel z kopce do Podolí, tam vlezl do tramvaje a vylezl na Staroměstské. Šel jsem k židovskému hřbitovu, ale zase tam bylo tolik lidí, že už jsem se pomalu smířil s tím, že už na něj v životě nepůjdu. Šel jsem dál na Staroměstské náměstí, pak se motal kolem Týnského chrámu a v přilehlých uličkách, ale nevyfotil jsem ani jednu fotku. Prostě jsem nic neviděl, nic mě nenapadlo, nic mě nechytlo ...

Jdu dál kolem kostela sv. Jakuba, Templovou, Celetnou ... u Hybernů se rozhoduji, že se půjdu podívat na Masarykovo nádraží, ale ani tam nic. No, co se dá dělat, půjdu na Florenc na metro a pojedu domů. Nový objektiv mi je celkem k prdu, když s ním nedokážu nic vyfotit.

Jdu ulicí Na Florenci a vzpomínám, jak jsme jezdili do skladů na nádraží pro balíky. To už dnes nejde, budovy skladů a překladišť už dávno nestojí a volný plac čeká na svojí příležitost. Jdu dál a po levé ruce mám Florentinum. Ještě jsem tam nikdy nebyl a tak nakouknu. V prvním vchodu jsou obchody, tam teď určitě nechci jít, ale druhým vchodem se dostávám do velké dvorany. Obcházím jí, rozhlížím se, nakonec se otočím a vidím krásně geometricky uspořádaný průchod, kterým jsem přišel. 

Lovím foťák z brašny a zachycuji průchod a v něm projíždějící auto. Koukám na to na displeji foťáku, ale má to vadu, nestojím v ose, takže vše uhýbá doleva. Dělám pár kroků bokem, foťák nachystaný, ale jak na potvoru žádné auto nejede. Ale jde tam člověk a to je ještě lepší. Práskám tři fotky a pokračuji v obhlídce.

Najednou se ke mě přitočí pán v omšelém obleku a ptá se, jestli mám od vlastníka objektu povolení k fotografování, bez kterého se nesmí fotit. Divím se a ptám se ho, kde je zákaz focení vyvěšen. Vyvěšen není, ale každého, kdo fotí, ochranka odchytí a vysvětlí, že se fotit nesmí. Přijde mi to nesmyslné, ale mám neděli a nechci se hádat, a proto foťák dávám zpátky do brašny a odcházím. Naštěstí netrval na tom, že musím fotky smazat.

Doma jsem vybral jako nejlepší fotku tuhle.



Človíček tam má krásně nakročeno, na rozdíl od zbývajících dvou fotek, kde vypadá jako by stál, případně skákal po jedné noze. 
Hodně jsem si tu pohrál se srovnáním kolmic a vodorovných linií, aby nic nepadalo na stranu.
Nakonec jsem fotku převedl do černobíla, protože mi to tak přišlo správné.

Výsledek je tenhle.



U této fotky se sešly dvě zvláštní věci. První je, že vlastně byla jediná ten den, co jsem vyfotil a druhá, že je focená tam, kde se to nesmí. A je to jedna z mála fotek, se kterými jsem opravdu spokojený :)
EDIT 12.4.2018

Trvalo to, ale nakonec jsem dneska mohl konečně tuto fotku zařadit i do Mojí naivity, neb se mi povedlo uplácat básničku. Klikejte na odkaz níže.
Moje Naivita - Kolemjdoucí






Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Noční Kozelská náplavka

Obrázek
Noční Kozelská náplavka V roce 2015 dostala Veru k Vánocům stativ.  A protože na Boží hod jí vyzvedávám a jedeme do Chrástu, tak se mi s ním hned pochlubila a vzala ho sebou. Tím vznikla i naše tradice Božohodových společných fotek. Ale to je jiný příběh.  Důležité pro ten dnešní je, že Veru přivezla stativ, a já s ním hned další den udělal pokus. Dlouho mě totiž lákalo udělat noční fotku a se stativem to přece bude brnkačka. A tak jsme se na Štěpána po večeři sebrali a šli ven zkusit nějakou noční fotku vytvořit. Nejdřív jsme zamířili do Kozel na náplavku. V rychlosti jsem to tam skouknul a hned začal vybalovat fotografické nádobíčko. Bylo nutno zvolit takovou kompozici, aby se zabíralo hodně vodní hladiny, která by se měla, vlivem dlouhého času expozice, vyleštit do hladka. Také by bylo záhodno, aby do záběru nepadalo světlo z pouličního osvětlení, případně z okolních domů. Když už mám přibližně vybráno, co budu fotit, přichází na řadu poměrně důležitá otázka a to, kam z
Další informace

Jak jsem fotil letadla II

Obrázek
Jak jsem fotil letadla II Byla sobota, 29. dubna 2017, a já byl zrovna u J. a D. Bylo ráno a zrovna jsme vymýšleli, co podnikneme. A nakonec jsme se dohodli, že skočíme do auta a pojedeme se podívat do Kněževsi na letadla. A tak to taky bylo.  Najít Kněževes nebyl problém, zaparkovat taky ne a dojít na vyhlídkovou plošinu už vůbec ne. Byl to prostě bezproblémový výlet.  Na plošině už bylo pár lidí, ale žádný nával, takže jsme se v klidu uvelebili u zábradlí a začali se kochat přistávajícími i startujícími letadly. Nějací lidé tam i rádiem odposlouchávali radiovou komunikaci mezi letadly a věží, ale vůbec jsem tomu nerozuměl.  Fotil jsem opět na dva způsoby, stejně jako když jsem fotil letadla v Letňanech , ale dnes k tomu přibyl ještě jeden efekt a to zakouření od gum v okamžiku, kdy se pneumatika podvozku dotkne runwaye. A jestli se mi to povedlo, můžete zjistit na následujících fotkách.
Další informace

Slunovrat

Obrázek
Slunovrat Je Štědrý den roku 2013. S J. jsme se ještě nenašli, tudíž, abych nebyl na Ježíška doma sám, tak jsem odjel do Chrástu, kde jsem trávil Vánoce s rodiči, sestrou, synovcem a tetou. No a víte jak to při takových příležitostech chodí. Všude hromady cukroví i jiných sladkostí, z táců plných obložených chlebíčků, jakoby ani neubývalo a v televizi jedna pohádka za druhou.  A za pár hodin už přiletí Ježíšek i se svým předvojem - smaženým kaprem s bramborovým salátem.  A abych je do sebe vůbec mohl nasoukat, tak jsem se rozhodl, že půjdu ven. A vezmu sebou foťák. A tak jsem šel. Sice platí, že cesta je cíl, ale chce to i nějaký směr a tak se sám se sebou dohodnu, že se půjdu projít kolem pískovny. Je od nás vzdálená asi tak kilák a půl, takže to není daleko. Cesta mi vesele ubíhá a za nedlouho jsem u pískovny. Vydávám se po jejím břehu, nad hlavou se mi honí mraky a najednou mezi nimi začne svítit sluníčko.  A v tu chvíli si uvědomuji, že je tři dny po slunovratu a že se
Další informace