Příběhy fotek

Kampa Tento příběh se odehrává v neděli 19. února. Je ráno a předpověď počasí hlásí téměř  slunečno. Včera přijela J. a při vymýšlení toho, co budeme dělat, jsme se dohodli, že už jsme dlouho nebyli na Kampě. A půjdeme hned ráno, než se vše zaplní turisty. V rychlosti snídáme a vyrážíme. Nejprve jedeme metrem a potom tramvají, ze které vylézáme na Újezdě. Noříme se do uliček a za chvíli jsme už na Velkopřevorském náměstí, míjíme Lennonovu zeď, ještě pár kroků a jsme na Kampě. Nejdřív jdeme proti proudu Čertovky a prolézáme vše, co se prolézt dá. Tím se i dostáváme k zadnímu traktu Tyršova domu, kde na dveřích objevuji zajímavou kliku. Fotím jí a opět se zamýšlím nad možností udělat si sbírku klik :) Jdeme dál a u Vltavy objevujeme, mimo jiné, sochu Sri Chinmoye s názvem Harmonie, která zřejmě patří k Sovovým mlýnům, kde je muzeum moderního umění. Líbí se mi zvláštně sepjaté ruce, proto fotím jejich detail. V postprocesu jsem jen stáhnul světla, abych eliminoval přepáleno

Keltský kříž Je neděle, 12. března letošního roku, venku je krásné modré nebe a já docházím k rozhodnutí, že se konečně pojedu podívat na největší Keltské sídlo v Praze, na Závist. Přispěl k tomu i ten fakt, že jaro už pomalu ťukalo na dveře a mně v hlavě uvízlo doporučení znalců, že na Závist je nejlepší jít v zimě, jinak je tam všechno zarostlé a olistěné, takže není vidět z kopců do kraje.  Vyrážím tedy metrem na Kačerov a lezu do autobusu, který mě odveze až do centra Dolních Břežan. Tady si jdu nejprve prohlédnout Keltský park, kterému vévodí veliký kříž. Vyfotit ho můžu jen ze dvou myslitelných směrů. Z prvního ho hyzdí domy v pozadí. Ze druhého ho fotit nemůžu, protože bych ho měl přímo proti slunci. Vracím se na první místo a zkouším dát foťák co nejníž. Vyklápím display a skoro od země dělám tuhle fotku. Doma jen srovnám kolmici, zatočím tonální křivku do S, doostřím a nakonec vymažu kousek střechy domku vpravo dole a je hotovo. Pokračuji dál po naučné stezce

Kuličky z lípy Je stále únor, pořád neděle a já před chvílí vyfotil tuto fotku . Pokračuji dál podél Vltavy, míjím zasněžené golfové hřiště, snažím se ho nějak zajímavě vyfotit, ale nějak mi to nejde. Jdu a jdu až najednou cesta končí jakýmsi oploceným areálem. Dál se mi už nechce a tak se vracím po cyklostezce zpátky k Ledárnám.  Míjím další zasněžené golfiště. Koukám, co by z toho bylo, když tu mi něco ťukne do pleše. Podívám se a vidím, že stojím pod velikánskou lípou, na které jsou uschlé listy a i její plody - kuličky. Tasím foťák a fotím je, ale ztrácejí se mi na pozadí. Zase chodím kolem dokola a hledám ten správný záběr, až ho najednou mám. Fotím kuličky s bílým pozadím zasněženého golfiště. V postprocesu tentokrát nepřevádím do černobíla, protože se mi líbí přírodně hnědo-bílá kombinace. Jen lehce zesvětluji a doostřuji. Básničku jsem nakonec zpytlíkoval až někdy v květnu cestou do práce. Říkal jsem si, že už jsem dlouho nic nezveřejnil, že pořád chodím

Trny Je neděle, půlka letošního února, konkrétně dvanáctého a já před chvílí dojedl oběd. Víkend jsem trávil pracovním nasazením a aby mi z toho nehráblo, teda pokud už mi nehráblo, tak vyrážím ven. Sám se sebou jsem se dohodl, že se půjdu tentokrát podívat k branickým ledárnám. Tento kout Prahy jsem objevil díky festivalu Tři sestry Open Air , který se sem před pár lety přestěhoval. A jelikož se na něj už zase těším, tak se půjdu podívat, jak to tam vypadá bez pódia, bez kraválu a bez lidí. Z tramvaje vylézám na Pobřežní cestě a jdu se podívat k budovám ledáren. Nepřestává mě udivovat, jak se na tak krásný baráky můžou lidi vyprdnout a nechají je zhuntovat až do takového dezolátního stavu. No nic, tohle já těžko napravím a tak to jen fotodokumentuji a jdu se kouknout k Vltavě. U Vltavy se nic moc zajímavého neděje, teda až na vyčítavé pohledy vodního ptactva, kterým opět nic nenesu. Ne že bych se s nimi nechtěl rozdělit o poslední rohlík, ale jako obvykle jsem doma na to nemysl