Příběhy fotek

Útěk z lucerny Je sobota, poslední den roku 2016 a já jsem se, ze zcela nepochopitelných důvodů, probudil už před sedmou a ne a ne usnout. No co už, udělal jsem si snídani, kouknul, co je ve světě nového a pak jsem se rozhodl, že půjdu ven.  Půjdu na Vyšehrad a pak se uvidí. Alespoň si budu moct udělat srovnání Vyšehradu před Silvestrem a po něm. Mám totiž takovou tradici. Vždy na Nový rok brzo dopoledne odcházím na novoroční procházku a baví mě, jak skoro nikoho nepotkám. Všichni ještě vyspávají, nikde ani živáčka a já mám ulici jen pro sebe.  Ale o tom až v příštím příběhu. Teď je před oslavami a já jdu ven. Venku mě čeká směs mlhy, nebo smogu, s velmi nízkou oblačností, tudíž i nedostatek světla. Nevadí, nebude to poprvé, ani naposled, co nevytáhnu foťák z brašny. Procházím Táborskou i Leopoldovou branou a zcela proti zvyklosti neodbočuji před rotundou svatého Martina doprava na hradby s výhledem na Nové město, ale jdu doleva kolem hřiště.  A zrovna u něj vidím, jak se sl

Smíchovská náplavka Stalo se ve čtvrtek, osmého září roku 2016 ... Toho dne jsem neměl po práci nic moc na práci a tak jsem se rozhodl jít ven. A abych jen tak zbůhdarma venku nechodil, tak jsem si s sebou vzal i foťák. Nejdřív jsem šel na Vyšehrad, před rotundou svatého Martina se dal doleva, a kolem nového i starého děkanství došel k starému purkrabství a dál k starému probošství. Ovšem mezi tím jsem ještě navštívil zbytky románského mostu a za bazilikou svatého Petra a Pavla i Slavín. Následně jsem přes park Pod Hradbami sešel k Vltavě a zamířil na náplavku. Na náplavce bylo celkem dost lidí, tak jsem zauvažoval nad tím, jestli se už konečně osmělím a zkusím nějaké streetphoto, ale dopadlo to jako obvykle. Obávám se, že se to nikdy nenaučím ... U Ginger a Freda jsem vylezl na nábřeží a přemýšlel, co dál. Zpátky stejnou cestou se mi nechtělo, jít na Karlovo náměstí a pak někudy domů taky ne, jet domů tramvají už vůbec ne a tak mě napadlo, že přejdu most a půjdu zpátky po d

Kaštan Mám rád kaštany.  A teď nemyslím jen ty ledové nebo pečené.  Takže abych se vyjádřil přesně - líbí se mi kaštany, konkrétně plody těchto mohutných stromů.  Pokud mě paměť nešálí, tak jsem je vždycky sbíral. Začalo to s dědou ve Stromovce, kdy jsme šmejdili pod stromy a hledali ty krásné, hnědé kaštánky, ze kterých jsme pak dělali zvířátka. V té době jsme jich moc nenacházeli, protože se Stromovkou potulovala hejna aktivních pionýrů, kteří sbírali vše, co se kaštanům podobalo a plnili tak úkoly dané stranou, vládou a soudružkou učitelkou. Nechme minulost minulostí a pojďme do přítomnosti. Konkrétně do 23.9.2016. Jdu si takhle zvesela z práce a pod jediným jírovcem, který po cestě roste, vidím pár kaštánků. Počal jsem je tedy sbírat, dřív než je objeví nějaké dítě, a najednou vžžžžum ... těsně vedle ucha mi prohučí kaštan, ještě v obalu, a dopadne na zem. Sbírám ho a peláším domů. Doma rozkládám "domácí studio", chvíli si hraji se světly, chvíli komponuji a c

Sedmikráska Pořídil jsem si mezikroužky. Chápu, že pokud se nezajímáte o focení, nevíte, co to mezikroužky jsou. Tak tedy je to přídavné zařízení, vypadající jako miniaturní skruže do studny, které se vkládá mezi tělo fotoaparátu a objektiv a umožňuje fotit malé věci. Je to levnější, ale méně pohodlná, varianta focení. Druhá možnost je pořídit si makroobjektiv, jenže to vychází mnohem dráž, navíc tak nějak tuším, že se makrem budu zabývat jen okrajově a tím pádem by se mi to fakt nevyplatilo. Zkouším s nimi fotit všechno možné, nejdřív jen doma v "domácím studiu", jak říkám kuchyňskému stolu, ohnutému papíru a dvěma lampičkám. Třeba nápad s hrotem tužky nedopadl špatně, jen ho budu muset ještě rozvést. No a pak jsem si vzal mezikroužky i do Chrástu a zkoušel s nimi fotit venku. Nejdřív jsem fotil ulitu malého šnečka a potom, když se uklidnil vítr, jsem se vrhnul i na kytky, A když fotím kytky, tak v žádném případě nemohu vynechat sedmikrásky. Vybral jsem si jednu hezk

Střílna z ŘOPíku Dnešní příběh bude krátký a jednoduchý, stejně jako je jednoduchá fotka, o kterou se jedná. Byla zima, třináctého února roku 2016 a já trávil víkend u J. a D.. A aby jsme se jen neváleli na gauči u televize, tak jsme se rozhodli, že se pojedeme podívat do Berouna. Jak jsme řekli, tak udělali. Teple jsme se oblékli, vzali si sebou svačinu a staré pečivo pro kachny a vyrazili jsme. V Berouně jsme přes náměstí došli k Berounce, přešli jí po lávce a proti proudu jsme se šli podívat k jezu. Chvilku jsem tam koukal do rybího přechodu, jestli se náhodou nějaká ryba neodhodlá přes něj přejít, ale asi na ně byla zima. Tak mě napadá, fungují vůbec tyhle přechody? Dokážou je ty ryby najít? Budu si to muset někde dohledat. Vracíme se zpátky po proudu a já se, jako snad pokaždé, zastavuji u ŘOPíka, který je hned u vody. Odbočka - obdivuji tyhle stavby. Dokonce jsem jeden už s D. prozkoumal, ale to nebylo tady v Berouně, bylo to v Rabštejně nad Střelou, kde jsme byli na výl