Útěk z lucerny

Útěk z lucerny


 Je sobota, poslední den roku 2016 a já jsem se, ze zcela nepochopitelných důvodů, probudil už před sedmou a ne a ne usnout. No co už, udělal jsem si snídani, kouknul, co je ve světě nového a pak jsem se rozhodl, že půjdu ven. 

 Půjdu na Vyšehrad a pak se uvidí. Alespoň si budu moct udělat srovnání Vyšehradu před Silvestrem a po něm. Mám totiž takovou tradici. Vždy na Nový rok brzo dopoledne odcházím na novoroční procházku a baví mě, jak skoro nikoho nepotkám. Všichni ještě vyspávají, nikde ani živáčka a já mám ulici jen pro sebe. 

 Ale o tom až v příštím příběhu. Teď je před oslavami a já jdu ven.

 Venku mě čeká směs mlhy, nebo smogu, s velmi nízkou oblačností, tudíž i nedostatek světla. Nevadí, nebude to poprvé, ani naposled, co nevytáhnu foťák z brašny. Procházím Táborskou i Leopoldovou branou a zcela proti zvyklosti neodbočuji před rotundou svatého Martina doprava na hradby s výhledem na Nové město, ale jdu doleva kolem hřiště. 

 A zrovna u něj vidím, jak se slunce snaží proklubat mlhou, smogem a mraky a jak se mu to občas podaří a občas ne. A teď se mi zrovna schovalo za lucernu veřejného osvětlení a mně se v tu chvíli vylíhnul v hlavě nápad. Vyfotím lucernu, vedle které bude slunce a bude se to celé jmenovat Útěk z lucerny. Bude to tmavé, vše budou jen siluety a do toho jen světlý puntík sluníčka. 

 Jdu blíž k lucerně, ale když jsem u ní blízko, aby zaujala správný prostor ve fotce, tak je sluníčko už moc vysoko. Když jdu dál, tak je vše jak má být, ale lucerna je malinká. Kletě, už fakt potřebuju ten dlouhý objektiv. Volím tedy kompromis. Nebudu moc blízko, fotku budu dost ořezávat a abych nemusel ještě víc, tak budu fotit s foťákem nad hlavou. Ještě že mám výklopný displej. 

 Fotím první fotky, ale vychází mi to moc světlé. Tlačím kompenzaci expozice hodně do mínusu, až jsem konečně spokojený.

 Vypadalo to nějak takhle


Celková nálada i tóny fotky se mi tak líbily, že jsem fotku jen maličko doostřil a oříznul. A to bylo všechno, co jsem s ní dělal.Výsledek je teda skoro stejný.


No a básnička mi přišla do hlavy tak nějak sama. Zvlášť po tom, co jsem málem šlápnul ... však vy víte kam :)

Moje naivita - Útěk z Lucerny






Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Noční Kozelská náplavka

Obrázek
Noční Kozelská náplavka V roce 2015 dostala Veru k Vánocům stativ.  A protože na Boží hod jí vyzvedávám a jedeme do Chrástu, tak se mi s ním hned pochlubila a vzala ho sebou. Tím vznikla i naše tradice Božohodových společných fotek. Ale to je jiný příběh.  Důležité pro ten dnešní je, že Veru přivezla stativ, a já s ním hned další den udělal pokus. Dlouho mě totiž lákalo udělat noční fotku a se stativem to přece bude brnkačka. A tak jsme se na Štěpána po večeři sebrali a šli ven zkusit nějakou noční fotku vytvořit. Nejdřív jsme zamířili do Kozel na náplavku. V rychlosti jsem to tam skouknul a hned začal vybalovat fotografické nádobíčko. Bylo nutno zvolit takovou kompozici, aby se zabíralo hodně vodní hladiny, která by se měla, vlivem dlouhého času expozice, vyleštit do hladka. Také by bylo záhodno, aby do záběru nepadalo světlo z pouličního osvětlení, případně z okolních domů. Když už mám přibližně vybráno, co budu fotit, přichází na řadu poměrně důležitá otázka a to, kam z
Další informace

Slunovrat

Obrázek
Slunovrat Je Štědrý den roku 2013. S J. jsme se ještě nenašli, tudíž, abych nebyl na Ježíška doma sám, tak jsem odjel do Chrástu, kde jsem trávil Vánoce s rodiči, sestrou, synovcem a tetou. No a víte jak to při takových příležitostech chodí. Všude hromady cukroví i jiných sladkostí, z táců plných obložených chlebíčků, jakoby ani neubývalo a v televizi jedna pohádka za druhou.  A za pár hodin už přiletí Ježíšek i se svým předvojem - smaženým kaprem s bramborovým salátem.  A abych je do sebe vůbec mohl nasoukat, tak jsem se rozhodl, že půjdu ven. A vezmu sebou foťák. A tak jsem šel. Sice platí, že cesta je cíl, ale chce to i nějaký směr a tak se sám se sebou dohodnu, že se půjdu projít kolem pískovny. Je od nás vzdálená asi tak kilák a půl, takže to není daleko. Cesta mi vesele ubíhá a za nedlouho jsem u pískovny. Vydávám se po jejím břehu, nad hlavou se mi honí mraky a najednou mezi nimi začne svítit sluníčko.  A v tu chvíli si uvědomuji, že je tři dny po slunovratu a že se
Další informace

Jak jsem fotil letadla II

Obrázek
Jak jsem fotil letadla II Byla sobota, 29. dubna 2017, a já byl zrovna u J. a D. Bylo ráno a zrovna jsme vymýšleli, co podnikneme. A nakonec jsme se dohodli, že skočíme do auta a pojedeme se podívat do Kněževsi na letadla. A tak to taky bylo.  Najít Kněževes nebyl problém, zaparkovat taky ne a dojít na vyhlídkovou plošinu už vůbec ne. Byl to prostě bezproblémový výlet.  Na plošině už bylo pár lidí, ale žádný nával, takže jsme se v klidu uvelebili u zábradlí a začali se kochat přistávajícími i startujícími letadly. Nějací lidé tam i rádiem odposlouchávali radiovou komunikaci mezi letadly a věží, ale vůbec jsem tomu nerozuměl.  Fotil jsem opět na dva způsoby, stejně jako když jsem fotil letadla v Letňanech , ale dnes k tomu přibyl ještě jeden efekt a to zakouření od gum v okamžiku, kdy se pneumatika podvozku dotkne runwaye. A jestli se mi to povedlo, můžete zjistit na následujících fotkách.
Další informace