Kaštan

Kaštan


 Mám rád kaštany. 
A teď nemyslím jen ty ledové nebo pečené. 
Takže abych se vyjádřil přesně - líbí se mi kaštany, konkrétně plody těchto mohutných stromů. 

 Pokud mě paměť nešálí, tak jsem je vždycky sbíral. Začalo to s dědou ve Stromovce, kdy jsme šmejdili pod stromy a hledali ty krásné, hnědé kaštánky, ze kterých jsme pak dělali zvířátka. V té době jsme jich moc nenacházeli, protože se Stromovkou potulovala hejna aktivních pionýrů, kteří sbírali vše, co se kaštanům podobalo a plnili tak úkoly dané stranou, vládou a soudružkou učitelkou.

 Nechme minulost minulostí a pojďme do přítomnosti. Konkrétně do 23.9.2016.
Jdu si takhle zvesela z práce a pod jediným jírovcem, který po cestě roste, vidím pár kaštánků. Počal jsem je tedy sbírat, dřív než je objeví nějaké dítě, a najednou vžžžžum ... těsně vedle ucha mi prohučí kaštan, ještě v obalu, a dopadne na zem. Sbírám ho a peláším domů.

 Doma rozkládám "domácí studio", chvíli si hraji se světly, chvíli komponuji a chvíli ostřím, a pak z foťáku vylézá takováhle fotka.



V postprocesu vyvažuji bílou a chvíli si hraju s kontrastem. Poté převádím do černobíla a jen lehce doostřuji, protože fotka je ze stativu a je ostrá sama o sobě. Vypadá pak takhle.




Nejdřív jsem jí chtěl nazvat Oko mimozemšťana, nebo Oko draka, ale pořád jsem se sám se sebou nedokázal dohodnout a tak zůstalo u nepoetického, byť přesného, jména - Kaštan (vzkaz pro J. - opravdu to není Filip :) ).

 Básnička  není ani moc básnička, ale o to víc je dada.

Moje naivita - Kaštan



Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Pět hrnků čaje

Obrázek
Pět hrnků čaje 11.10.2014 Tak … sedím ve vlaku, který má odjezd ve vražedných 6:50 a těším se. Jedu totiž na Plešivec.  Když tak zapátrám v hlavě, tak jsem se ve vlaku směrem Plešivec těšil vždycky.  Plešivec … kopec kopců, kopec trampů, kopec plný tajemna. Jezdíval jsem tam na nejlepší a nejkrásnější srub, jaký jsem kdy viděl, jezdíval jsem tam na Dyagonálu Y. A protože vše jednou skončí, tak skončilo i moje ježdění a skončila i Dyagonála.  Ale Plešivec zůstal. A já teď na něj jedu a těším se. Těším se trochu jinak, než když jsem tam byl vloni v létě s J. To jsem tam jel snad po dvaceti letech a vůbec netušil, jestli tam najdu známá místa. Těším se trochu jinak, než když jsem tam byl letos koncem dubna se starou bandou. To jsem se těšil s obavou, zda vůbec ještě umím „ … objevit kytku v lomu, prásknout sebou pod smrk na holou zem. “ No a uměl jsem to a přežil jsem. Sice s virózou, ale přežil.  Teď se těším jinak....
Další informace

Jak jsem fotil letadla

Obrázek
Jak jsem fotil letadla Je neděle, třináctého listopadu, roku 2016. Kromě normální práce jsem o víkendech i brigádničil, ale tuhle neděli jsem si udělal volno, protože hrozilo, že mi už hrábne. Celé dopoledne jsem prospal, takže jsem začal den obědem, a pak přemýšlel, co dál. A napadl mě nápad, že se pojedu podívat do Letňan na letiště, jestli tam nebude něco zajímavého k focení. V Letňanech vylézám z metra a mířím k letišti. Počasí bylo jak malované, sluníčko svítilo, občas nějaký ten mráček, a do toho modrá obloha. U letiště vylézám na takový malý val, čímž se dostávám tak dva a půl metru nad okolní povrch a vyhlížím letadla. Ale žádná neletí, všude je úplně mrtvo. Piloti zřejmě tráví husy a knedlíky, co měli k obědu. Zatímco čekám, tak přemýšlím, jakým způsobem budu fotit. Určitě chci zkusit panning. To je taková ta fotka, jak je na ní rychle se pohybující objekt ostrý a vše kolem je rozmazané. Tudíž to bude chtít delší čas. Také ale hrozí, že se mi žádná taková fotka nepovede...
Další informace

Kolemjdoucí

Obrázek
Kolemjdoucí  ( původní název byl Florentinum) V únoru jsem si koupil nový objektiv a těšil se, až ho někdy pořádně vyzkouším. Ale pořád bylo venku ošklivo a zima, a když už konečně bylo hezky, tak jsem měl pohotovost a musel zůstat doma. Změnit se to mělo v sobotu třetího nebo neděli čtvrtého března. Sobota ještě nebyla nic moc, ale v neděli se občas ukázalo i modré nebe a tak jsem vzal foťák a vyrazil ven. Nejdřív jsem se skutálel z kopce do Podolí, tam vlezl do tramvaje a vylezl na Staroměstské. Šel jsem k židovskému hřbitovu, ale zase tam bylo tolik lidí, že už jsem se pomalu smířil s tím, že už na něj v životě nepůjdu. Šel jsem dál na Staroměstské náměstí, pak se motal kolem Týnského chrámu a v přilehlých uličkách, ale nevyfotil jsem ani jednu fotku. Prostě jsem nic neviděl, nic mě nenapadlo, nic mě nechytlo ... Jdu dál kolem kostela sv. Jakuba, Templovou, Celetnou ... u Hybernů se rozhoduji, že se půjdu podívat na Masarykovo nádraží, ale ani tam nic. No, co se...
Další informace