Příběhy fotek

Plaváček Je týden před koncem prázdnin, 23.8.2015, a já s J. vyrážíme na krátký výlet do Koněprus. Od J. to není daleko a navíc je tam krásně. Jeskyni už předem vynecháváme, ale na mapě objevuji naučnou stezku a tak jsme se rozhodli jí prozkoumat. Kousek od parkoviště nacházíme první tabuli a hned hltáme vědomosti. Naštěstí naučná stezka vede kolem stánků s občerstvením a se suvenýry, takže si můžeme koupit dobroty a důležitosti. Dál vede až nahoru na kopec nad vstupem do jeskyně, odkud je fakt nádherný rozhled a výhled. Pokračujeme dál, někdy je značení horší, někdy úplně nejhorší a někdy chybí vůbec. V takové situaci je chytrý telefon s mapou a GPS opravdu k nezaplacení. Špatné značení však vyvažuje okolní příroda. Jsem jí nadšen, protože v tomto vápencovém kraji vše vypadá jako v opravdické stepi.  Kráčíme dál. J. jako první, aby plašila hady, já hrdinně za ní. Míjíme několik lomů a přicházíme až k lomu Na Kobyle. Nejdřív se snažím prozkoumat jeskyni, ale její vstup je asi

Sešlapaný kořen Je 12. srpna 2015 a já, Veru, J. a D. míříme na výlet do Prachovských skal. Nebyl jsem tam drahně let a tak se celkem těším. Vyrážíme celkem brzy, neb léto toho roku bylo velmi horké a my se nechceme smažit na nejprudším slunci. Na parkovišti u vstupu do skal jsme mezi prvními, takže si jen odskočíme a můžeme vyrazit. Od záchodové paní ještě dostáváme varování, že je všude hodně agresivních vos. Slibujeme, že budeme dávat pozor, a po zaplacení ne moc lidového vstupného vstupujeme do skal.  Skály jsou skvělé, přesně jak si je pamatuji, líbí se mi křivolaké cestičky, nekonečné schody a všudypřítomný písek. Co se mi nelíbí je fakt velký počet vos a Rusů. Nevím, kdo mi vadí víc. Vlastně vím ... Před jednou vyhlídkou, na kterou skoro musíme stát frontu, si všimnu krásně ošlapaného kořene. S J. jsme se před pár dny v Besedických skalách shodli, že se nám takové kořeny líbí, tudíž jsem se rozhodl tento kořen vyfotit. Líbil se mi, jak je posypaný pískem, a do toho žlut

Šlechtična Je duben roku 2015 a já se dozvídám, že po trati Praha - Všetaty pojede o víkendu parní vlak. A jelikož se v okolí této tratě o víkendech nacházím, tak bylo rozhodnuto. Půjdu fotit mašinku. Ještě jsem to řekl svému kamarádovi E., který taktéž fotí a začli jsme vymýšlet, kde bude to správné místo na zachycení mašinky.  E. preferoval místo poblíž Neratovic, protože tam vede trať na vysokém náspu a budeme moct fotit mašinku z podhledu. Já zase vymyslel místo u Všetat, kde se podjíždí trať Všetaty - Lysá nad Labem. Úplně jsem viděl, jak z oblaku kouře pod mostem vyjíždí lokomotiva mně v ústrety. A jelikož první místo bylo vhodné k focení při jízdě vlaku do Všetat a druhé v opačném směru, tak jsme měli čas k přesunu, tudíž budeme moct zrealizovat oba nápady. Přišel den D, což v tomto případě byla sobota, 25.4.2015. S E. si vybíráme místo, pokud možno takové, abychom nepřekáželi ostatním fotografům, kterých bylo kolem celkem dost a čekáme na ten správný vlak.  Už ho slyší

Z Hostomic přes tři kopce do Jinců V rámci udržení zdravého rozumu jsem si vzal, v prvním jarním týdnu roku 2017, dovolenou. Trávil jsem jí buď lenošením, to když pršelo, nebo výletováním. Týden ubíhal jak voda a najednou byl přede mnou pátek.  A právě na pátek jsem si naplánoval výlet nejdelší. Pojedu na  Brdy, abych se, slovy Jestřába, "poklonil jaru". Vyrazím z Hostomic, přes tři kopce dojdu do Jinců a pak vlakem k J., kde strávím víkend, a v neděli domů. První zádrhel nastal už v době, kdy jsem hledal spojení vlakem do Hostomic. U Řevnic byla nějaká výluka, takže klasicky do Třebaně, a lokálkou do Hostomic, bylo možné jet jen v pět ráno nebo v deset dopoledne. Naštěstí to šlo vzít rychlíkem do Lochovic a lokálkou z druhé strany.  A tak tedy v pátek, 24.3.2017 lehce před devátou, vylézám v Hostomicích z vláčku, tradičně fotím nádraží a vydávám se směr náměstí. Počasí bylo na výlet ideální. Bylo asi sedm stupňů, mraky se mísily těsně nad zemí s mlhou a vzduc