Sešlapaný kořen

Sešlapaný kořen


 Je 12. srpna 2015 a já, Veru, J. a D. míříme na výlet do Prachovských skal. Nebyl jsem tam drahně let a tak se celkem těším. Vyrážíme celkem brzy, neb léto toho roku bylo velmi horké a my se nechceme smažit na nejprudším slunci.

 Na parkovišti u vstupu do skal jsme mezi prvními, takže si jen odskočíme a můžeme vyrazit. Od záchodové paní ještě dostáváme varování, že je všude hodně agresivních vos. Slibujeme, že budeme dávat pozor, a po zaplacení ne moc lidového vstupného vstupujeme do skal. 

 Skály jsou skvělé, přesně jak si je pamatuji, líbí se mi křivolaké cestičky, nekonečné schody a všudypřítomný písek. Co se mi nelíbí je fakt velký počet vos a Rusů. Nevím, kdo mi vadí víc. Vlastně vím ...

 Před jednou vyhlídkou, na kterou skoro musíme stát frontu, si všimnu krásně ošlapaného kořene. S J. jsme se před pár dny v Besedických skalách shodli, že se nám takové kořeny líbí, tudíž jsem se rozhodl tento kořen vyfotit. Líbil se mi, jak je posypaný pískem, a do toho žlutými březovými lístky a opadaným jehličím, a to celé je ještě osvíceno slunečními paprsky.

 Vytahuji objektiv až na 55 mm, komponuji a fotím. Bez úprav to vypadá nějak takhle.


Jen co se narovnám, tak cítím prudké pálení na levém lýtku. Podívám se a vidím, jak mi od nohy odlétá vosa a mizí v nedalekém křoví. Mrcha, ani jsem jí nestihl ničím plácnout.
J. má naštěstí Fenistil, takže první pomoc byla vykonána a mohli jsme pokračovat ve výletu. Po cestě zpět jsme jich potkali fakt hodně a nakonec jsme před nimi museli zdrhnout do auta. Létali kolem nás jak šílené a už to bylo o strach. Do auta se s námi dostala už jen jedna a tu jsme naštěstí eliminovali.

 Fotku jsem upravil tak, že jsem nejprve stáhnul světla skoro až na minimum a hodně vytáhnul kontrast. Přidal jsem na teplotě bílé a lehce přidal sytost a živost. No a výsledek je zde.


O této fotce můžu říct, že je opravdu kontroverzní. Někomu se hodně líbí a jiným se zas nelíbí vůbec. A jak jste na tom vy?

Tuhle fotku jsem také zahrnul do Mojí naivity a básnička vlastně popisuje to, co jsem vám teď vyprávěl.

 Moje naivita - Sešlapaný kořen



Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Noční Kozelská náplavka

Obrázek
Noční Kozelská náplavka V roce 2015 dostala Veru k Vánocům stativ.  A protože na Boží hod jí vyzvedávám a jedeme do Chrástu, tak se mi s ním hned pochlubila a vzala ho sebou. Tím vznikla i naše tradice Božohodových společných fotek. Ale to je jiný příběh.  Důležité pro ten dnešní je, že Veru přivezla stativ, a já s ním hned další den udělal pokus. Dlouho mě totiž lákalo udělat noční fotku a se stativem to přece bude brnkačka. A tak jsme se na Štěpána po večeři sebrali a šli ven zkusit nějakou noční fotku vytvořit. Nejdřív jsme zamířili do Kozel na náplavku. V rychlosti jsem to tam skouknul a hned začal vybalovat fotografické nádobíčko. Bylo nutno zvolit takovou kompozici, aby se zabíralo hodně vodní hladiny, která by se měla, vlivem dlouhého času expozice, vyleštit do hladka. Také by bylo záhodno, aby do záběru nepadalo světlo z pouličního osvětlení, případně z okolních domů. Když už mám přibližně vybráno, co budu fotit, přichází na řadu poměrně důležitá otázka a to, kam z
Další informace

Slunovrat

Obrázek
Slunovrat Je Štědrý den roku 2013. S J. jsme se ještě nenašli, tudíž, abych nebyl na Ježíška doma sám, tak jsem odjel do Chrástu, kde jsem trávil Vánoce s rodiči, sestrou, synovcem a tetou. No a víte jak to při takových příležitostech chodí. Všude hromady cukroví i jiných sladkostí, z táců plných obložených chlebíčků, jakoby ani neubývalo a v televizi jedna pohádka za druhou.  A za pár hodin už přiletí Ježíšek i se svým předvojem - smaženým kaprem s bramborovým salátem.  A abych je do sebe vůbec mohl nasoukat, tak jsem se rozhodl, že půjdu ven. A vezmu sebou foťák. A tak jsem šel. Sice platí, že cesta je cíl, ale chce to i nějaký směr a tak se sám se sebou dohodnu, že se půjdu projít kolem pískovny. Je od nás vzdálená asi tak kilák a půl, takže to není daleko. Cesta mi vesele ubíhá a za nedlouho jsem u pískovny. Vydávám se po jejím břehu, nad hlavou se mi honí mraky a najednou mezi nimi začne svítit sluníčko.  A v tu chvíli si uvědomuji, že je tři dny po slunovratu a že se
Další informace

Jak jsem fotil letadla II

Obrázek
Jak jsem fotil letadla II Byla sobota, 29. dubna 2017, a já byl zrovna u J. a D. Bylo ráno a zrovna jsme vymýšleli, co podnikneme. A nakonec jsme se dohodli, že skočíme do auta a pojedeme se podívat do Kněževsi na letadla. A tak to taky bylo.  Najít Kněževes nebyl problém, zaparkovat taky ne a dojít na vyhlídkovou plošinu už vůbec ne. Byl to prostě bezproblémový výlet.  Na plošině už bylo pár lidí, ale žádný nával, takže jsme se v klidu uvelebili u zábradlí a začali se kochat přistávajícími i startujícími letadly. Nějací lidé tam i rádiem odposlouchávali radiovou komunikaci mezi letadly a věží, ale vůbec jsem tomu nerozuměl.  Fotil jsem opět na dva způsoby, stejně jako když jsem fotil letadla v Letňanech , ale dnes k tomu přibyl ještě jeden efekt a to zakouření od gum v okamžiku, kdy se pneumatika podvozku dotkne runwaye. A jestli se mi to povedlo, můžete zjistit na následujících fotkách.
Další informace