Šlechtična

Šlechtična


 Je duben roku 2015 a já se dozvídám, že po trati Praha - Všetaty pojede o víkendu parní vlak. A jelikož se v okolí této tratě o víkendech nacházím, tak bylo rozhodnuto. Půjdu fotit mašinku. Ještě jsem to řekl svému kamarádovi E., který taktéž fotí a začli jsme vymýšlet, kde bude to správné místo na zachycení mašinky. 

 E. preferoval místo poblíž Neratovic, protože tam vede trať na vysokém náspu a budeme moct fotit mašinku z podhledu. Já zase vymyslel místo u Všetat, kde se podjíždí trať Všetaty - Lysá nad Labem. Úplně jsem viděl, jak z oblaku kouře pod mostem vyjíždí lokomotiva mně v ústrety. A jelikož první místo bylo vhodné k focení při jízdě vlaku do Všetat a druhé v opačném směru, tak jsme měli čas k přesunu, tudíž budeme moct zrealizovat oba nápady.

 Přišel den D, což v tomto případě byla sobota, 25.4.2015. S E. si vybíráme místo, pokud možno takové, abychom nepřekáželi ostatním fotografům, kterých bylo kolem celkem dost a čekáme na ten správný vlak. 

 Už ho slyšíme houkat z neratovického nádraží, když tu na násep vstupuje člověk ve svítivě oranžovém tričku s dítětem na ruce. V ten okamžik se vzduch zaplní výkřiky snad všech kolemstojících fotografů. 
"To si děláš ..... ne?" 
"Vypadni!"
"Táhni do ......!"
"Nemůžeš se postavit jinam?"
"##@~~&^%!"
Naštěstí to ten člověk chápe a stahuje se za násep. Netrvalo dlouho a vlak přisupěl. Práskám jednu fotku za druhou. Nakonec vybírám tuhle.


Jdeme k autu a míříme ke Všetatům. Parkujeme u nepoužívaného depa a jdeme kousek po kolejích na mnou vyhlídnuté místo. Vypadá to dobře, ještě ušlapávám vysokou trávu, aby se nepletla do výhledu a opět čekáme na vlak. 

 Už ho slyšíme, už se k nám blíží, jsem připravený ... a prd. Při plánování jsem zapomněl na jednu poměrně podstatnou věc a to tu, že se lokomotiva nemá kde otočit, tudíž na zpáteční cestě jede zadkem dopředu. Takže opravdu vyjela zpod mostu, ale žádná krása to tedy nebyla. Ještě že mám alespoň tu první fotku.

 Tu jsem v postprocesu oříznul a trošku srovnal vertikálu, aby to nevypadalo, že vlak padá, a trošku doostřil. Víc jsem s ní ani dělat nemusel.
Výsledek je tady.



A pak ještě básnička velebící tento úžasný stroj.

 Moje naivita - Šlechtična





Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Noční Kozelská náplavka

Obrázek
Noční Kozelská náplavka V roce 2015 dostala Veru k Vánocům stativ.  A protože na Boží hod jí vyzvedávám a jedeme do Chrástu, tak se mi s ním hned pochlubila a vzala ho sebou. Tím vznikla i naše tradice Božohodových společných fotek. Ale to je jiný příběh.  Důležité pro ten dnešní je, že Veru přivezla stativ, a já s ním hned další den udělal pokus. Dlouho mě totiž lákalo udělat noční fotku a se stativem to přece bude brnkačka. A tak jsme se na Štěpána po večeři sebrali a šli ven zkusit nějakou noční fotku vytvořit. Nejdřív jsme zamířili do Kozel na náplavku. V rychlosti jsem to tam skouknul a hned začal vybalovat fotografické nádobíčko. Bylo nutno zvolit takovou kompozici, aby se zabíralo hodně vodní hladiny, která by se měla, vlivem dlouhého času expozice, vyleštit do hladka. Také by bylo záhodno, aby do záběru nepadalo světlo z pouličního osvětlení, případně z okolních domů. Když už mám přibližně vybráno, co budu fotit, přichází na řadu poměrně důležitá otázka a to, kam z
Další informace

Slunovrat

Obrázek
Slunovrat Je Štědrý den roku 2013. S J. jsme se ještě nenašli, tudíž, abych nebyl na Ježíška doma sám, tak jsem odjel do Chrástu, kde jsem trávil Vánoce s rodiči, sestrou, synovcem a tetou. No a víte jak to při takových příležitostech chodí. Všude hromady cukroví i jiných sladkostí, z táců plných obložených chlebíčků, jakoby ani neubývalo a v televizi jedna pohádka za druhou.  A za pár hodin už přiletí Ježíšek i se svým předvojem - smaženým kaprem s bramborovým salátem.  A abych je do sebe vůbec mohl nasoukat, tak jsem se rozhodl, že půjdu ven. A vezmu sebou foťák. A tak jsem šel. Sice platí, že cesta je cíl, ale chce to i nějaký směr a tak se sám se sebou dohodnu, že se půjdu projít kolem pískovny. Je od nás vzdálená asi tak kilák a půl, takže to není daleko. Cesta mi vesele ubíhá a za nedlouho jsem u pískovny. Vydávám se po jejím břehu, nad hlavou se mi honí mraky a najednou mezi nimi začne svítit sluníčko.  A v tu chvíli si uvědomuji, že je tři dny po slunovratu a že se
Další informace

Jak jsem fotil letadla II

Obrázek
Jak jsem fotil letadla II Byla sobota, 29. dubna 2017, a já byl zrovna u J. a D. Bylo ráno a zrovna jsme vymýšleli, co podnikneme. A nakonec jsme se dohodli, že skočíme do auta a pojedeme se podívat do Kněževsi na letadla. A tak to taky bylo.  Najít Kněževes nebyl problém, zaparkovat taky ne a dojít na vyhlídkovou plošinu už vůbec ne. Byl to prostě bezproblémový výlet.  Na plošině už bylo pár lidí, ale žádný nával, takže jsme se v klidu uvelebili u zábradlí a začali se kochat přistávajícími i startujícími letadly. Nějací lidé tam i rádiem odposlouchávali radiovou komunikaci mezi letadly a věží, ale vůbec jsem tomu nerozuměl.  Fotil jsem opět na dva způsoby, stejně jako když jsem fotil letadla v Letňanech , ale dnes k tomu přibyl ještě jeden efekt a to zakouření od gum v okamžiku, kdy se pneumatika podvozku dotkne runwaye. A jestli se mi to povedlo, můžete zjistit na následujících fotkách.
Další informace