Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2017

Nahá zeď

Obrázek
Nahá zeď Je neděle, třetího prosince dopoledne, a já vyrážím s foťákem ven. Kutálím se dolů kopcem do Podolí, odkud se tramvají přesouvám k Jiráskovu mostu. Courám se Zderazem, přecházím nejprve Myslíkovou a potom i Národní a přes Bartolomějskou se prosmyknu kolem rotundy a mířím do Liliové, která mě dovede až ke Klementinu. Zde se dozvídám, že nenavštívím místní věž, ze které musí být krásný výhled na Prahu a tak pokračuji Platnéřskou ke Staromáku, kterému se obloukem vyhnu přes Pařížskou a Širokou a nakonec skončím v Dlouhé. A když už jsem v Dlouhé tak se ještě vrátím kousek zpátky a projdu si uličky kolem Haštala. A v jedné z nich vidím zeď, po které se pnou větvičky psího vína, které je teď už opadané. Tento pohled mě tak zaujal, že jsem si to musel vyfotit. Úpravy jsem ani moc nedělal, nebyly zapotřebí. Jen jsem zvedl expozici, doostřil, zvětšil kontrast a tím to haslo. Básnička je o tom, co si chudák zeď má počnout, když je celá nahá. Moje naivita - Nahá

Dohnali jsme přítomnost

Dohnali jsme přítomnost Ptáte se co je to za blbost?  Jak lze dohnat přítomnost? Je to prosté. Zítřejší příběh je o fotce, kterou jsem vyfotil před necelým měsícem, a v této chvíli je poslední v Mojí naivitě. Tudíž jsem vyprávěním o fotkách dohnal sám sebe.  Ještě nějakou dobu budu psát o fotkách, které se do Mojí naivity nedostaly, přesto si myslím, že jsou nějakým způsobem zajímavé. Buď ony, nebo příběh, který za nimi je.  No a pak už mi nezbude nic jiného, než víc fotit, v horším případě už nebudou články v blogu vycházet každý čtvrtek, jako doposud. Každopádně všem děkuji. M.

Plující list

Obrázek
Plující list Je druhý říjnový týden tohoto roku, v nové práci mám už po zkušební době, a proto si beru týden dovolené. A chci fotit podzim. Bohužel první půlka týdne propršela, takže jsem nikam nemohl, ale ve čtvrtek už to vypadalo dobře a tak jsem se vypravil do Stromovky. Tam bude ta správná podzimní nálada. Vylézám z tramvaje a jdu kolem Planetária ke Šlechtově restauraci. A najednou to vidím! Skoro všude jsou nataženy pásky se zákazem vstupu a úplně všude lidé v oranžových vestách, kteří uklízejí spadané listí ... No, to je teda paráda.  Každopádně, když už jsem tu, tak si dělám alespoň pořádnou procházku. Hlavně se motám kolem nových rybníčků. Přes jeden vede dřevěné molo. Je to celkem dobrý nápad, že ho tu postavili. Člověk jde pár centimetrů nad hladinou a může se kochat. Bohužel ale asi projektanti nepomysleli na zde všudypřítomné vodní ptactvo, které molo používá zřejmě jako záchod, protože je celé kompletně pobobkované :) Jdu dál a přicházím k takovému jakoby zál

Růžička

Obrázek
Růžička Byla jednou jedna růžička ... ne, nebojte, nebude to jako před týdnem :) Začnu tedy jinak. V Chrástě máme pergolu. A po jedné její straně je porostlá popínavými růžemi. A aby to nebylo na jedno brdo, tak to jsou růže červené, potom žluté a nakonec růžové. A dalo by se říct, že kvetou od jara do podzimu.  Takže z toho vyplývá, že když vůbec nemám co fotit, tak tady skoro vždycky něco najdu. Nejinak tomu bylo i ... datum ... Na zahradě mrtvo, pusto, prázdno a já měl zrovna takovou chuť něco vyfotit. Šel jsem se tedy podívat k pergola a tam toho taky moc nebylo. Většina růží byla už odkvetlá a ty co nebyly vypadaly přinejmenším divně. Obcházím to křovisko jak mlsnej kocour a pořád nemůžu nic objevit. Když už to chci celé zabalit, tak si všimnu jednoho poupátka úplně v koutě. No poupátka ... prostředek je poupátkovitý, ale pár lístků už má skoro odkvetlých a vůbec není pěkně do kulata, ale spíš do šišky. Ale toho by se přece dalo využít. Navíc je zrovna světlo takové

Dírky a cestičky

Obrázek
Dírky a cestičky Bylo nebylo, jedno semínko. A to semínko se zakutálelo do hlíny a vyklíčilo.  A nebo mu člověk pomohl a do té hlíny ho strčil. Z vyklíčeného semínka vyrostl maličký stromek, sluníčko ho hřálo a déšť ho zaléval.  A nebo mu člověk pomohl a zaléval ho, i když nepršelo. Stromek sílil a rostl, až z něj byl veliký strom. Sedali na něj ptáci a zpívali mu svoje písničky. Možná po něm lezly i veverky.  Jednoho dne začal starý velký strom chřadnout. Začaly mu schnout větve a přestalo na něm růst listí. Za to se v něm všude hemžili brouci a larvy. Strom to jednoho dne vzdal a skácel se k zemi.  A nebo mu člověk pomohl, ukrátil jeho trápení, a pokácel ho sám. Následně tělo mrtvého stromu rozřezal na špalky, aby mohl být strom i po své smrti užitečný. Nebudu předstírat, že se tento příběh stal. Kompletně celý jsem si ho právě teď vymyslel. Ale stát se mohl. Pravda je taková, že jsem objevil uschlý špalek za kůlnou u plotu u našeho domu v Chrástě. Špalek byl v míst

Holoubek

Obrázek
Holoubek Je neděle, 16. července tohoto roku, venku je krásně a proto beru foťák a jdu ven. Mířím už zase do Karlína, ale dnes ho nebudu prozkoumávat jako minule, dnes půjdu jen kousek po jeho okraji, protože si chci vyfotit Negrelliho viadukt. Kdesi jsem četl, že se má rekonstruovat a proto ho chci mít vyfocený v jeho původní podobě. Co kdyby jim náhodou spadnul, že?  Ovšem hlavní důvod je ten, že si chci vyfotit ještě začouzené oblouky od parních lokomotiv, které pod Negrelliho viaduktem jezdily na, dnes již neexistující, Denisovo nádraží na Těšnově. Začínám u Hudebního divadla a hned mě čeká jedno překvapení. Úsek viaduktu, který vede doleva od toho krásného stavědla, jenž trčí nad Karlínem, není postaven z kamenů, ale z cihel. Nepřestává mě udivovat, kolik toho taková cihla unese. Jdu podél viaduktu k Vltavě a vzpomínám, jak v jednom oblouku byla nějakou dobu i hospoda. V té době jsem pracoval přímo naproti ní, takže stačilo jen vyběhnout z práce :) Přecházím Sokolovsko

Stěžeň

Obrázek
Stěžeň Mám kamaráda.  Mirka.  A Mirek má kolem sebe další kamarády, se kterými jezdí na vandry. A letos na jaře mě požádal, jestli bych mu nedoporučil nějakou trasu po Brdech, neb je  prý znám a oni že tam dlouho nebyli. A tak jsem se v neděli, čtvrtého června, vypravil na druhý břeh Vltavy, na Smíchov, za  Mirkem.  A pro jistotu jsem si sebou vzal foťák. Dohodli jsme se, že budeme trasu plánovat v Mirkově domovské základně, neboli v rock  pubu Hells Bells . Jenže tam měli ještě zavřeno a proto jsme zapadli do první putyky hned  vedle a začali plánovat. Časem jsme se přesunuli do Hellsu, doplánovali a vše završili  panákem banánového Kakadu. A jelikož jsem musel druhý den vstávat do práce, tak jsem s  obrovským přičiněním mé silné vůle utekl z hospody a šel domů.  A protože bylo hezky a měl jsem dost času, tak jsem šel pěšky. Smíchov jsem opustil po  Palackého mostě a z něj jsem se skutálel na náplavku.  A u náplavky kotvila krásná, malá,  loď.  A na krásné, malé, lodi by

Stíny

Obrázek
Stíny Je neděle, druhého dubna tohoto roku.  A je už po obědě.  A zítra zase do práce.  Naštěstí je zítřek ještě daleko a tak beru foťák a padám ven. Jdu svojí oblíbenou trasou na Vyšehrad. Z Vyšehradu se skutálím dolů k Vltavě a jdu dál po náplavce. Jdu a užívám si hezkého počasí. Z náplavky pak u Mánesu odbočuji do Myslíkové a pak jdu dál přes Karlovo náměstí, celé ho přejdu a pak jdu kolem Faustova domu a podél nemocnic. Jdu a v hlavě mi pořád zní ... moje zrcadlo má stíny na duši a nikdo netuší a nikdo netuší ... a nejen v hlavě, v celém mém vnitřku to šíleným způsobem bouří a vibruje a vaří, a já nevím, co dělat. Musím udělat, když ne největší, tak určitě nejdůležitější, rozhodnutí v mém životě. Na jednu stranu vím, že už musím jít dál, na druhou stranu nevím, jestli to vyjde. Modří už vědí, ostatní buď mají smůlu, nebo se můžou zeptat. U hospody Na křižovatce zatáčím doleva a mířím k Apolináři. A kousek od místa, kde jsem fotil Polonahou zeď , vidím stíny. Ale nejs

Přehrada

Obrázek
Přehrada Byl březen, třetí jarní den, sluníčko krásně hřálo a já zrovna přijel k J. A protože i další den bylo takhle krásně, tak jsme nelenili, vzali svačinu, lehce se vzpouzejícího D. a vyrazili na malý výlet. Vlak nás vysadil v Berouně, kde jsme přešli trať a po zelené turistické značce stoupáme nejprve na Zavadilku a následně na Jarov. Za Jarovem dáváme sváču a po krátkém odpočinku pokračujeme dále. Míjíme lom Kosov a přicházíme k Suchomastské přehradě. Zde se také zastavujeme, ale ani ne tak kvůli odpočinku, jako spíš pro to, že tu kvetou fialky a já i D. cítíme nutnost je vyfotit. Jdeme kolem přehrady až docházíme k hrázi. Svačíme, házíme šutry do vody a prostě blbneme. Dále pak sestupujeme samotnou hrází po dloooouhých schodech a když už jsme až dole, tak mě napadlo se otočit ... a vidím schody do nebe ... Vyndavám foťák z brašny a práskám pár fotek. Jako tu, co stojí za zpracování pak určuji tuhle. V postprocesu si trošku hraju se sytostí a živostí, taky přidáv

Karlín

Obrázek
Karlín Je březen, mám dovolenou, a aby se ze mě nestala úplná koule tak jdu ven. A nejdu nikam jinam, než do Karlína. Karlín ...  První čtvrtstoletí mého života jsem kousek od něj bydlel a dvakrát jsem v něm dokonce pracoval. A už jsem tam strašně dlouho nebyl ... Na Florenci lezu z metra a za Negrelliho viaduktem zatáčím ke kasárnám. Dál pokračuji do Pernerové, čímž se zezadu dostávám ke Karlínskému náměstí, potažmo ke kostelu svatého Cyrila a Metoděje. Prohlížím si zdobené průčelí vstupu a dost se mi líbí sloupy, které jsou po stranách. Práskám pár různě komponovaných fotek a následně vstupuji do kostela. Vyfotil jsem to takhle. V postprocesu si hodně hraju s perspektivou, celé to jakoby zplošťuji a rovnám do latě. Pak ještě doostřuji, přidávám kontrast a převádím do černobíla. Ani nevím proč. Teď, když na to s odstupem koukám, tak bych to asi nechal v původní barvě. Výsledek je pak tady. Kostel je velkej ... a je v něm takový ten zvláštní vzduch, jako v kaž

Kampa

Obrázek
Kampa Tento příběh se odehrává v neděli 19. února. Je ráno a předpověď počasí hlásí téměř  slunečno. Včera přijela J. a při vymýšlení toho, co budeme dělat, jsme se dohodli, že už jsme dlouho nebyli na Kampě. A půjdeme hned ráno, než se vše zaplní turisty. V rychlosti snídáme a vyrážíme. Nejprve jedeme metrem a potom tramvají, ze které vylézáme na Újezdě. Noříme se do uliček a za chvíli jsme už na Velkopřevorském náměstí, míjíme Lennonovu zeď, ještě pár kroků a jsme na Kampě. Nejdřív jdeme proti proudu Čertovky a prolézáme vše, co se prolézt dá. Tím se i dostáváme k zadnímu traktu Tyršova domu, kde na dveřích objevuji zajímavou kliku. Fotím jí a opět se zamýšlím nad možností udělat si sbírku klik :) Jdeme dál a u Vltavy objevujeme, mimo jiné, sochu Sri Chinmoye s názvem Harmonie, která zřejmě patří k Sovovým mlýnům, kde je muzeum moderního umění. Líbí se mi zvláštně sepjaté ruce, proto fotím jejich detail. V postprocesu jsem jen stáhnul světla, abych eliminoval přepáleno

Keltský kříž

Obrázek
Keltský kříž Je neděle, 12. března letošního roku, venku je krásné modré nebe a já docházím k rozhodnutí, že se konečně pojedu podívat na největší Keltské sídlo v Praze, na Závist. Přispěl k tomu i ten fakt, že jaro už pomalu ťukalo na dveře a mně v hlavě uvízlo doporučení znalců, že na Závist je nejlepší jít v zimě, jinak je tam všechno zarostlé a olistěné, takže není vidět z kopců do kraje.  Vyrážím tedy metrem na Kačerov a lezu do autobusu, který mě odveze až do centra Dolních Břežan. Tady si jdu nejprve prohlédnout Keltský park, kterému vévodí veliký kříž. Vyfotit ho můžu jen ze dvou myslitelných směrů. Z prvního ho hyzdí domy v pozadí. Ze druhého ho fotit nemůžu, protože bych ho měl přímo proti slunci. Vracím se na první místo a zkouším dát foťák co nejníž. Vyklápím display a skoro od země dělám tuhle fotku. Doma jen srovnám kolmici, zatočím tonální křivku do S, doostřím a nakonec vymažu kousek střechy domku vpravo dole a je hotovo. Pokračuji dál po naučné stezce

Kuličky z lípy

Obrázek
Kuličky z lípy Je stále únor, pořád neděle a já před chvílí vyfotil tuto fotku . Pokračuji dál podél Vltavy, míjím zasněžené golfové hřiště, snažím se ho nějak zajímavě vyfotit, ale nějak mi to nejde. Jdu a jdu až najednou cesta končí jakýmsi oploceným areálem. Dál se mi už nechce a tak se vracím po cyklostezce zpátky k Ledárnám.  Míjím další zasněžené golfiště. Koukám, co by z toho bylo, když tu mi něco ťukne do pleše. Podívám se a vidím, že stojím pod velikánskou lípou, na které jsou uschlé listy a i její plody - kuličky. Tasím foťák a fotím je, ale ztrácejí se mi na pozadí. Zase chodím kolem dokola a hledám ten správný záběr, až ho najednou mám. Fotím kuličky s bílým pozadím zasněženého golfiště. V postprocesu tentokrát nepřevádím do černobíla, protože se mi líbí přírodně hnědo-bílá kombinace. Jen lehce zesvětluji a doostřuji. Básničku jsem nakonec zpytlíkoval až někdy v květnu cestou do práce. Říkal jsem si, že už jsem dlouho nic nezveřejnil, že pořád chodím

Trny

Obrázek
Trny Je neděle, půlka letošního února, konkrétně dvanáctého a já před chvílí dojedl oběd. Víkend jsem trávil pracovním nasazením a aby mi z toho nehráblo, teda pokud už mi nehráblo, tak vyrážím ven. Sám se sebou jsem se dohodl, že se půjdu tentokrát podívat k branickým ledárnám. Tento kout Prahy jsem objevil díky festivalu Tři sestry Open Air , který se sem před pár lety přestěhoval. A jelikož se na něj už zase těším, tak se půjdu podívat, jak to tam vypadá bez pódia, bez kraválu a bez lidí. Z tramvaje vylézám na Pobřežní cestě a jdu se podívat k budovám ledáren. Nepřestává mě udivovat, jak se na tak krásný baráky můžou lidi vyprdnout a nechají je zhuntovat až do takového dezolátního stavu. No nic, tohle já těžko napravím a tak to jen fotodokumentuji a jdu se kouknout k Vltavě. U Vltavy se nic moc zajímavého neděje, teda až na vyčítavé pohledy vodního ptactva, kterým opět nic nenesu. Ne že bych se s nimi nechtěl rozdělit o poslední rohlík, ale jako obvykle jsem doma na to nemysl

Sněženka

Obrázek
Sněženka Jaro. Konečně je jaro a já se těším, jak budu fotit kytičky. Víte, kytičky mají jednu velkou výhodu. Neutíkají před vámi a když jim ukážete výslednou fotku, tak neobrací oči v sloup a nenadávají, že tam vypadají blbě. Tyto výhody jsou ale vyváženy jednou zásadní nevýhodou a to tou, že když fotíte kytičky v exteriéru, tak v okamžiku, kdy máte všechno připraveno a stačí jen zmáčknout spoušť, tak začne foukat vítr. To se mi také stalo při focení fotky, o které je řeč. Ale začneme od začátku. Je sobota, čtvrtý březnový den roku 2017. V Praze ani v Chrástě toho zatím ještě moc nekvete. Naštěstí jedu na víkend k J. a tam se s kytkama asi roztrhnul pytel. Kvetou tu bledulky, krokusy, ještě něco, co nevím jak se jmenuje a hlavně sněženky.Sněženky mám moc rád, a proto se k nim při první volné chvilce vrhám. Samozřejmě se jedná o focení vleže, takže hážu nějakou deku na zem, na ní hážu sebe a z brašny lovím foťák. Fotit budu pevnou padesátkou s mezikroužkem. Padesátka mi zaručí š