Dírky a cestičky

Dírky a cestičky


 Bylo nebylo, jedno semínko.

 A to semínko se zakutálelo do hlíny a vyklíčilo. 
A nebo mu člověk pomohl a do té hlíny ho strčil.

 Z vyklíčeného semínka vyrostl maličký stromek, sluníčko ho hřálo a déšť ho zaléval. 
A nebo mu člověk pomohl a zaléval ho, i když nepršelo.

 Stromek sílil a rostl, až z něj byl veliký strom. Sedali na něj ptáci a zpívali mu svoje písničky. Možná po něm lezly i veverky. 

 Jednoho dne začal starý velký strom chřadnout. Začaly mu schnout větve a přestalo na něm růst listí. Za to se v něm všude hemžili brouci a larvy.

 Strom to jednoho dne vzdal a skácel se k zemi. 
A nebo mu člověk pomohl, ukrátil jeho trápení, a pokácel ho sám. Následně tělo mrtvého stromu rozřezal na špalky, aby mohl být strom i po své smrti užitečný.

 Nebudu předstírat, že se tento příběh stal. Kompletně celý jsem si ho právě teď vymyslel. Ale stát se mohl. Pravda je taková, že jsem objevil uschlý špalek za kůlnou u plotu u našeho domu v Chrástě. Špalek byl v místě, kde kdysi byla kůra, kompletně protkán červotočími chodbičkami, které dělaly úžasné obrazce. V minulosti jsem se je dvakrát snažil vyfotit, ale buď to nebylo ostré, nebo to bylo příliš daleko, nebo zase blízko, prostě to bylo všechno špatně.

 Až napotřetí se mi to povedlo trefit tak, jak jsem si představoval. 



Fotce jsem přidal na teplotě a trošku jí zvýraznil barvy, aby nebyla tak mrtvolně šedá. Tonální křivku jsem zatočil do S a doostřil.


Básnička není tak smutná, jako dnešní vyprávění, je prostě o červotoči.
Moje naivita - Dírky a cestičky


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Noční Kozelská náplavka

Obrázek
Noční Kozelská náplavka V roce 2015 dostala Veru k Vánocům stativ.  A protože na Boží hod jí vyzvedávám a jedeme do Chrástu, tak se mi s ním hned pochlubila a vzala ho sebou. Tím vznikla i naše tradice Božohodových společných fotek. Ale to je jiný příběh.  Důležité pro ten dnešní je, že Veru přivezla stativ, a já s ním hned další den udělal pokus. Dlouho mě totiž lákalo udělat noční fotku a se stativem to přece bude brnkačka. A tak jsme se na Štěpána po večeři sebrali a šli ven zkusit nějakou noční fotku vytvořit. Nejdřív jsme zamířili do Kozel na náplavku. V rychlosti jsem to tam skouknul a hned začal vybalovat fotografické nádobíčko. Bylo nutno zvolit takovou kompozici, aby se zabíralo hodně vodní hladiny, která by se měla, vlivem dlouhého času expozice, vyleštit do hladka. Také by bylo záhodno, aby do záběru nepadalo světlo z pouličního osvětlení, případně z okolních domů. Když už mám přibližně vybráno, co budu fotit, přichází na řadu poměrně důležitá otázka a to, kam z
Další informace

Jak jsem fotil letadla II

Obrázek
Jak jsem fotil letadla II Byla sobota, 29. dubna 2017, a já byl zrovna u J. a D. Bylo ráno a zrovna jsme vymýšleli, co podnikneme. A nakonec jsme se dohodli, že skočíme do auta a pojedeme se podívat do Kněževsi na letadla. A tak to taky bylo.  Najít Kněževes nebyl problém, zaparkovat taky ne a dojít na vyhlídkovou plošinu už vůbec ne. Byl to prostě bezproblémový výlet.  Na plošině už bylo pár lidí, ale žádný nával, takže jsme se v klidu uvelebili u zábradlí a začali se kochat přistávajícími i startujícími letadly. Nějací lidé tam i rádiem odposlouchávali radiovou komunikaci mezi letadly a věží, ale vůbec jsem tomu nerozuměl.  Fotil jsem opět na dva způsoby, stejně jako když jsem fotil letadla v Letňanech , ale dnes k tomu přibyl ještě jeden efekt a to zakouření od gum v okamžiku, kdy se pneumatika podvozku dotkne runwaye. A jestli se mi to povedlo, můžete zjistit na následujících fotkách.
Další informace

Slunovrat

Obrázek
Slunovrat Je Štědrý den roku 2013. S J. jsme se ještě nenašli, tudíž, abych nebyl na Ježíška doma sám, tak jsem odjel do Chrástu, kde jsem trávil Vánoce s rodiči, sestrou, synovcem a tetou. No a víte jak to při takových příležitostech chodí. Všude hromady cukroví i jiných sladkostí, z táců plných obložených chlebíčků, jakoby ani neubývalo a v televizi jedna pohádka za druhou.  A za pár hodin už přiletí Ježíšek i se svým předvojem - smaženým kaprem s bramborovým salátem.  A abych je do sebe vůbec mohl nasoukat, tak jsem se rozhodl, že půjdu ven. A vezmu sebou foťák. A tak jsem šel. Sice platí, že cesta je cíl, ale chce to i nějaký směr a tak se sám se sebou dohodnu, že se půjdu projít kolem pískovny. Je od nás vzdálená asi tak kilák a půl, takže to není daleko. Cesta mi vesele ubíhá a za nedlouho jsem u pískovny. Vydávám se po jejím břehu, nad hlavou se mi honí mraky a najednou mezi nimi začne svítit sluníčko.  A v tu chvíli si uvědomuji, že je tři dny po slunovratu a že se
Další informace