Nahá zeď

Nahá zeď


Je neděle, třetího prosince dopoledne, a já vyrážím s foťákem ven.
Kutálím se dolů kopcem do Podolí, odkud se tramvají přesouvám k Jiráskovu mostu. Courám se Zderazem, přecházím nejprve Myslíkovou a potom i Národní a přes Bartolomějskou se prosmyknu kolem rotundy a mířím do Liliové, která mě dovede až ke Klementinu.

Zde se dozvídám, že nenavštívím místní věž, ze které musí být krásný výhled na Prahu a tak pokračuji Platnéřskou ke Staromáku, kterému se obloukem vyhnu přes Pařížskou a Širokou a nakonec skončím v Dlouhé. A když už jsem v Dlouhé tak se ještě vrátím kousek zpátky a projdu si uličky kolem Haštala.

A v jedné z nich vidím zeď, po které se pnou větvičky psího vína, které je teď už opadané. Tento pohled mě tak zaujal, že jsem si to musel vyfotit.




Úpravy jsem ani moc nedělal, nebyly zapotřebí. Jen jsem zvedl expozici, doostřil, zvětšil kontrast a tím to haslo.




Básnička je o tom, co si chudák zeď má počnout, když je celá nahá.


Moje naivita - Nahá zeď



A co bylo dál?
Dál jsem se promotal Řásnovkou, prošel kolem ministerstva průmyslu a obchodu, zanořil se do ulic svého dětství a na Florenci spadl do metra a jel domů.
Byla to prostě taková pěkná procházka :)



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Noční Kozelská náplavka

Jak jsem fotil letadla II

Slunovrat