Růžička

Růžička

Byla jednou jedna růžička ... ne, nebojte, nebude to jako před týdnem :)
Začnu tedy jinak.

V Chrástě máme pergolu.
A po jedné její straně je porostlá popínavými růžemi.
A aby to nebylo na jedno brdo, tak to jsou růže červené, potom žluté a nakonec růžové.
A dalo by se říct, že kvetou od jara do podzimu. 
Takže z toho vyplývá, že když vůbec nemám co fotit, tak tady skoro vždycky něco najdu.

Nejinak tomu bylo i ... datum ...

Na zahradě mrtvo, pusto, prázdno a já měl zrovna takovou chuť něco vyfotit. Šel jsem se tedy podívat k pergola a tam toho taky moc nebylo. Většina růží byla už odkvetlá a ty co nebyly vypadaly přinejmenším divně. Obcházím to křovisko jak mlsnej kocour a pořád nemůžu nic objevit.

Když už to chci celé zabalit, tak si všimnu jednoho poupátka úplně v koutě. No poupátka ... prostředek je poupátkovitý, ale pár lístků už má skoro odkvetlých a vůbec není pěkně do kulata, ale spíš do šišky. Ale toho by se přece dalo využít. Navíc je zrovna světlo takové, že květ je už na sluníčku, ale zbytek je ještě ve stínu a to by mohlo na fotce vypadat dobře.

Komponuji tedy květ na střed a snažím se o symetrii. Vypadá to takhle.

V posprodukci doostřuji, trošku vše otepluji, maličko přidávám na sytosti a živosti a ztmavuji vše od středu do tmava pomocí tonální křivky.

Výsledek je tento.

A básnička je tady. A je podle skutečné události :)

Moje naivita - Růžička