Příspěvky

Kolemjdoucí

Obrázek
Kolemjdoucí ( původní název byl Florentinum)

V únoru jsem si koupil nový objektiv a těšil se, až ho někdy pořádně vyzkouším. Ale pořád bylo venku ošklivo a zima, a když už konečně bylo hezky, tak jsem měl pohotovost a musel zůstat doma. Změnit se to mělo v sobotu třetího nebo neděli čtvrtého března. Sobota ještě nebyla nic moc, ale v neděli se občas ukázalo i modré nebe a tak jsem vzal foťák a vyrazil ven.
Nejdřív jsem se skutálel z kopce do Podolí, tam vlezl do tramvaje a vylezl na Staroměstské. Šel jsem k židovskému hřbitovu, ale zase tam bylo tolik lidí, že už jsem se pomalu smířil s tím, že už na něj v životě nepůjdu. Šel jsem dál na Staroměstské náměstí, pak se motal kolem Týnského chrámu a v přilehlých uličkách, ale nevyfotil jsem ani jednu fotku. Prostě jsem nic neviděl, nic mě nenapadlo, nic mě nechytlo ...
Jdu dál kolem kostela sv. Jakuba, Templovou, Celetnou ... u Hybernů se rozhoduji, že se půjdu podívat na Masarykovo nádraží, ale ani tam nic. No, co se dá dělat, půjdu na Flor…

Jak jsem fotil letadla II

Obrázek
Jak jsem fotil letadla II
Byla sobota, 29. dubna 2017, a já byl zrovna u J. a D. Bylo ráno a zrovna jsme vymýšleli, co podnikneme. A nakonec jsme se dohodli, že skočíme do auta a pojedeme se podívat do Kněževsi na letadla.

A tak to taky bylo. 
Najít Kněževes nebyl problém, zaparkovat taky ne a dojít na vyhlídkovou plošinu už vůbec ne. Byl to prostě bezproblémový výlet. 

Na plošině už bylo pár lidí, ale žádný nával, takže jsme se v klidu uvelebili u zábradlí a začali se kochat přistávajícími i startujícími letadly. Nějací lidé tam i rádiem odposlouchávali radiovou komunikaci mezi letadly a věží, ale vůbec jsem tomu nerozuměl. 

Fotil jsem opět na dva způsoby, stejně jako když jsem fotil letadla v Letňanech, ale dnes k tomu přibyl ještě jeden efekt a to zakouření od gum v okamžiku, kdy se pneumatika podvozku dotkne runwaye. A jestli se mi to povedlo, můžete zjistit na následujících fotkách.














Noční Kozelská náplavka

Obrázek
Noční Kozelská náplavka

V roce 2015 dostala Veru k Vánocům stativ. 

A protože na Boží hod jí vyzvedávám a jedeme do Chrástu, tak se mi s ním hned pochlubila a vzala ho sebou. Tím vznikla i naše tradice Božohodových společných fotek. Ale to je jiný příběh. 
Důležité pro ten dnešní je, že Veru přivezla stativ, a já s ním hned další den udělal pokus. Dlouho mě totiž lákalo udělat noční fotku a se stativem to přece bude brnkačka.

A tak jsme se na Štěpána po večeři sebrali a šli ven zkusit nějakou noční fotku vytvořit.

Nejdřív jsme zamířili do Kozel na náplavku. V rychlosti jsem to tam skouknul a hned začal vybalovat fotografické nádobíčko. Bylo nutno zvolit takovou kompozici, aby se zabíralo hodně vodní hladiny, která by se měla, vlivem dlouhého času expozice, vyleštit do hladka. Také by bylo záhodno, aby do záběru nepadalo světlo z pouličního osvětlení, případně z okolních domů.

Když už mám přibližně vybráno, co budu fotit, přichází na řadu poměrně důležitá otázka a to, kam zaostřit. Rozhoduji…

Modrovláska

Obrázek
Modrovláska
Je středa, jedenáctého října roku 2017, a zrovna mám dovolenou. Mám jí celý týden, protože v létě jsem vlastně žádnou neměl, takže jsem se na ní už dopředu těšil a plánoval, jak budu každý den někde fotit. Je středa ráno a nemám ještě ani jednu fotku. V pondělí a v úterý bylo tak hnusně, že jsem ani nikam nešel a proto je dnes ten první den dovolené, kdy beru foťák a vyrážím ven. 

A nejdu nikam daleko. Rozhodl jsem se, že prozkoumám Bastion na Karlově, což je od mého domova jen kousek. Takže ještě skočím na nákup, zalenoším si, dám si oběd, odpočinu si a někdy po druhé odpolední se už konečně dostávám ven.

Jdu směrem k Nuselskému mostu, přecházím ho a chvilku se motám kolem kostela Panny Marie a sv. Karla Velikého. A potom beru směr Bastion. Prolézám kde se co dá a kochám se krásnými výhledy na Vyšehrad a Prahu všeobecně. Pochopitelně také všechno fotím.

Co mě ale zaujme víc, než pražská panoramata, tak to jsou kovové sochy od Radka Andrleho, které v Bastionu tvoří malou expoz…

Umírající květiny

Obrázek
Umírající květiny

Byla neděle, dvacátého listopadu roku 2016. Stejně jako před týdnem, kdy jsem fotil v Letňanech letadla, jsem se rozhodl, že v neděli nepůjdu na brigádu a udělám si volno. Přece jenom nějaký odpočinek je zapotřebí. A protože bylo venku sychravo a ponuro, tak jsem se rozhodl, že půjdu na Olšanské hřbitovy zkusit ulovit nějakou smutnou fotku.

Jenže to znamenalo nejdřív vstát, provést hygienu, zjistit, že na snídani je pozdě, takže si rovnou dát oběd a pak už jsem mohl pomaloučku, žádný spěch, vyrazit. Metrem a pak ještě jiným metrem, jsem se dostal na Floru a prvním vchodem vstoupil na hřbitov.

Dal jsem se doleva, do velmi starého oddělení, kde se nacházejí nejen hroby, ale i hrobky. Některé byly v dost ubohém stavu, některé byly pobořeny, ať už vandaly nebo zubem času, případně kvůli kořenům okolo rostoucích stromů. Připočtu-li k tomu spoustu spadaného listí, a i počasí, tak to byl opravdu velmi ponurý pohled. Procházel jsem se v tom klidu a tichu a fotil, co se dalo. 

A …

Putování za Šlechtičnou

Obrázek
Putování za Šlechtičnou
Mám rád železnici a věci k ní náležící. Tratě, výhybky, návěstí, hradla, hlásky, stavědla, nádraží, depa, vagóny, lokomotivy - prostě všechno, co k železnici patří. 
A nejraději mám věci unikátní a těžko dnes už spatřitelné. 
A mezi ně řadím i parní lokomotivy a historické vagóny.
A jelikož jsem se dočetl, že na Karlštejnské vinobraní jezdí historický vlak tažený parní lokomotivou 475.1 zvanou Šlechtična, byla rozhodnuto. Pojedeme s J. hned ráno na Karlštejn parní mašinkou a potom půjdeme podél tratě na Prahu a budeme jí fotit, až nás bude míjet.

Ten správný den byla sobota 27. září roku 2014.
Vstáváme brzy, děláme sváču do batohu, přihazujeme termosku s čajem a vyrážíme na Smíchovské nádraží. Přicházíme na něj s dostatečným předstihem. Vlak již stojí na nástupišti a já hned tasím foťák a fotím, co se dá. Na nádraží byla poměrně tma, tak jsem většinu focení nechal do cíle. Tušil jsem, že na Karlštejně to bude lepší.

Je krásná, že jo?





A pojedeme třetí třídou :)


Pamatujet…

Slunovrat

Obrázek
Slunovrat
Je Štědrý den roku 2013. S J. jsme se ještě nenašli, tudíž, abych nebyl na Ježíška doma sám, tak jsem odjel do Chrástu, kde jsem trávil Vánoce s rodiči, sestrou, synovcem a tetou. No a víte jak to při takových příležitostech chodí. Všude hromady cukroví i jiných sladkostí, z táců plných obložených chlebíčků, jakoby ani neubývalo a v televizi jedna pohádka za druhou. 

A za pár hodin už přiletí Ježíšek i se svým předvojem - smaženým kaprem s bramborovým salátem. 
A abych je do sebe vůbec mohl nasoukat, tak jsem se rozhodl, že půjdu ven.
A vezmu sebou foťák.
A tak jsem šel.

Sice platí, že cesta je cíl, ale chce to i nějaký směr a tak se sám se sebou dohodnu, že se půjdu projít kolem pískovny. Je od nás vzdálená asi tak kilák a půl, takže to není daleko.
Cesta mi vesele ubíhá a za nedlouho jsem u pískovny. Vydávám se po jejím břehu, nad hlavou se mi honí mraky a najednou mezi nimi začne svítit sluníčko. 

A v tu chvíli si uvědomuji, že je tři dny po slunovratu a že se nám sluníčko vrátil…