Noční Kozelská náplavka

Noční Kozelská náplavka

V roce 2015 dostala Veru k Vánocům stativ. 

A protože na Boží hod jí vyzvedávám a jedeme do Chrástu, tak se mi s ním hned pochlubila a vzala ho sebou. Tím vznikla i naše tradice Božohodových společných fotek. Ale to je jiný příběh. 
Důležité pro ten dnešní je, že Veru přivezla stativ, a já s ním hned další den udělal pokus. Dlouho mě totiž lákalo udělat noční fotku a se stativem to přece bude brnkačka.

A tak jsme se na Štěpána po večeři sebrali a šli ven zkusit nějakou noční fotku vytvořit.

Nejdřív jsme zamířili do Kozel na náplavku. V rychlosti jsem to tam skouknul a hned začal vybalovat fotografické nádobíčko. Bylo nutno zvolit takovou kompozici, aby se zabíralo hodně vodní hladiny, která by se měla, vlivem dlouhého času expozice, vyleštit do hladka. Také by bylo záhodno, aby do záběru nepadalo světlo z pouličního osvětlení, případně z okolních domů.

Když už mám přibližně vybráno, co budu fotit, přichází na řadu poměrně důležitá otázka a to, kam zaostřit. Rozhoduji se, že nejlepší bude ostřit na kládu ve vodě. Když víc přicloním, mělo by to udělat i hezky ostré pozadí. Nastavuji tedy clonu na 10 a snažím se zaostřit. Problém je, že to nejde. Není totiž nic vidět. Posílám tedy Veru na úroveň klády a dávám jí baterku, kterou jsme měl sebou, aby na sebe svítila. Podle ní jsem zaostřil a teď už jen zbývalo odhadnout, jak dlouho nechat otevřenou závěrku.

Nejdřív jsem dal dvě minuty. Bylo to zoufale málo, na fotce nebylo vůbec nic vidět. Zkouším čtyři. Sice o něco lepší, ale pořád špatně.
Nakonec to relativně rozumně vyšlo takhle - pět a půl minuty, ale ISO 400.

Víc už jsem toho nestihl vyfotit, Veru se už pekelně nudila a při pohledu na hodinky jsem zjistil, že už tam takhle šaškuju skoro hodinu. Navíc jsem jí slíbil ještě noční návštěvu hřbitova, a tak jsme to zase všechno zabalili a šli na krchov.