Putování za Šlechtičnou
Putování za Šlechtičnou
Mám rád železnici a věci k ní náležící. Tratě, výhybky, návěstí, hradla, hlásky, stavědla, nádraží, depa, vagóny, lokomotivy - prostě všechno, co k železnici patří.
A nejraději mám věci unikátní a těžko dnes už spatřitelné.
A mezi ně řadím i parní lokomotivy a historické vagóny.
A jelikož jsem se dočetl, že na Karlštejnské vinobraní jezdí historický vlak tažený parní lokomotivou 475.1 zvanou Šlechtična, byla rozhodnuto. Pojedeme s J. hned ráno na Karlštejn parní mašinkou a potom půjdeme podél tratě na Prahu a budeme jí fotit, až nás bude míjet.
Ten správný den byla sobota 27. září roku 2014.
Vstáváme brzy, děláme sváču do batohu, přihazujeme termosku s čajem a vyrážíme na Smíchovské nádraží. Přicházíme na něj s dostatečným předstihem. Vlak již stojí na nástupišti a já hned tasím foťák a fotím, co se dá. Na nádraží byla poměrně tma, tak jsem většinu focení nechal do cíle. Tušil jsem, že na Karlštejně to bude lepší.
Je krásná, že jo?
A pojedeme třetí třídou :)
Pamatujete, teda pokud nejste úplný cucáci, na sytém tří kliček u dveří vagónu?
Systém svícení na čtení a na spaní.
A dřevěné sedačky.
V Karlštejně jsme byli cobydup a já mohl pokračovat ve focení.
V boudě dobrej mašinfíra není žádnej srab.
A tady je konečně mašina v plné parádě.
Vlak odjel zpátky do Prahy a my vyrazili směr Hlásná Třebaň. A hned u nádraží jsme potkali další parní mašinku.
A před cukrárnou stánek s vynikajícím štrůdlem. Tam jsme se zastavit prostě museli.
Po štrůdlu přecházíme Berounku a jdeme po silnici do Hlásné Třebaně. Tohle byla jediná část dnešní trasy, která nevedla kolem kolejí. Naštěstí jsme měli sebou jízdní řád a věděli jsme, že máme času dost.
V Hlásné Třebani jsme sedli na lavičku a dali svačinku. Najednou, kde se vzali, tu se vzali, plotem k nám přišlo pět krutých dravců. Dva byli dokonce tak drzí, že mi skočili na kolena a dost surově na mě vyžebrali kus svačiny.
Pokračujeme dál přes lávku do Zadní Třebaně akorát včas, abychom viděli náš historický vlak, jak jede od Prahy.
A protože za nedlouho jede zpátky, tak jdeme do nádražní restaurace na kávu s rumem a limonádu.
Tady se vlak vrací a zrovna se potkává s Pendolinem. Škoda, že je lokomotiva zrovna blbě komínem dozadu ...
Jdeme dál do Řevnic a následně do Dobřichovic. A kousek za Řevnicemi objevujeme suprové místo, kde se bude dobře fotit. Vylejzám na hromadu štěrku a zkouším na projíždějícím Městoslonovi, jak to bude asi vypadat.
Lepší místo jsme za celou dnešní cestu snad ani neviděli a proto tu zůstáváme. Vlak má jet za patnáct minut, tak nemá cenu hledat něco jiného.
A evidentně nejsme sami, komu se tohle místo líbí. Přijíždí auto, ze kterého vylézá pan fotograf a začne štelovat svoje nádobíčko. Nejdřív okoukne okolí, pak z auta vyndá mačetu a oseká nepatřičné křoví ve výhledu. Potom na stativ připraví kameru a nakonec na své zrcadlovce vyleští filtr, aby ani smítko nenarušilo celistvost výsledné fotografie.
A už tu máme vlak. Zafuní, projede kolem a je fuč. Na celou fotící akci bylo jen pár vteřin. Během ní jsem udělal několik fotek, z čehož dvě nakonec stály za zachování, přičemž ta první se mi líbí víc. A taky se dostala až do mého kalendáře na rok 2015.
No a pak jsme už jen došli do Dobřichovic a lehce uťapkáni jeli domů.
Komentáře
Okomentovat