Modrovláska

Modrovláska


 Je středa, jedenáctého října roku 2017, a zrovna mám dovolenou. Mám jí celý týden, protože v létě jsem vlastně žádnou neměl, takže jsem se na ní už dopředu těšil a plánoval, jak budu každý den někde fotit. Je středa ráno a nemám ještě ani jednu fotku. V pondělí a v úterý bylo tak hnusně, že jsem ani nikam nešel a proto je dnes ten první den dovolené, kdy beru foťák a vyrážím ven. 

 A nejdu nikam daleko. Rozhodl jsem se, že prozkoumám Bastion na Karlově, což je od mého domova jen kousek. Takže ještě skočím na nákup, zalenoším si, dám si oběd, odpočinu si a někdy po druhé odpolední se už konečně dostávám ven.

 Jdu směrem k Nuselskému mostu, přecházím ho a chvilku se motám kolem kostela Panny Marie a sv. Karla Velikého. A potom beru směr Bastion. Prolézám kde se co dá a kochám se krásnými výhledy na Vyšehrad a Prahu všeobecně. Pochopitelně také všechno fotím.

 Co mě ale zaujme víc, než pražská panoramata, tak to jsou kovové sochy od Radka Andrleho, které v Bastionu tvoří malou expozici. A nejvíc mě zaujala tato modrovláska.


V postprocesu fotku zesvětluji a naopak ztmavuji přepálená místa. Trošku si ještě hraju s kontrastem, nakonec jí doostřím a je hotovo.


Tuto fotku jsem někdy na konci ledna 2018 zveřejnil ve facebookové skupině "Z metropole", kam občas dám nějakou fotku z Prahy.

 A pak jsem se na ní díval a díval a přemýšlel, jestli měla ta Modrovláska i modrý klín. 
A jelikož jsem nevěděl, tak jsem se jí podíval na obočí, které prý prozradí všechno. 
A obočí evidentně nemá, takže asi nemá i modrý klín.
A tak jsem o tom i napsal básničku. Akorát jsem tam obočí zaměnil za řasy, protože se to tam hodí víc.

 A tady jí máte.

 Moje naivita - Modrovláska

A co bylo dál?
Prošel jsem si ještě park Ztracenka, skutálel se dolů na Albertov, přešel tramvajové koleje a začal stoupat nahoru na Vyšehrad. Po cestě se stavil v kavárně Kafesha, dal si výbornou kávu a limonádu, koupil si tam drahou, ale výtečnou čokoládu a přes Vyšehrad nakonec došel až domů.

 A druhý den jsem vyrazil fotit podzim ve Stromovce.







Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Noční Kozelská náplavka

Obrázek
Noční Kozelská náplavka V roce 2015 dostala Veru k Vánocům stativ.  A protože na Boží hod jí vyzvedávám a jedeme do Chrástu, tak se mi s ním hned pochlubila a vzala ho sebou. Tím vznikla i naše tradice Božohodových společných fotek. Ale to je jiný příběh.  Důležité pro ten dnešní je, že Veru přivezla stativ, a já s ním hned další den udělal pokus. Dlouho mě totiž lákalo udělat noční fotku a se stativem to přece bude brnkačka. A tak jsme se na Štěpána po večeři sebrali a šli ven zkusit nějakou noční fotku vytvořit. Nejdřív jsme zamířili do Kozel na náplavku. V rychlosti jsem to tam skouknul a hned začal vybalovat fotografické nádobíčko. Bylo nutno zvolit takovou kompozici, aby se zabíralo hodně vodní hladiny, která by se měla, vlivem dlouhého času expozice, vyleštit do hladka. Také by bylo záhodno, aby do záběru nepadalo světlo z pouličního osvětlení, případně z okolních domů. Když už mám přibližně vybráno, co budu fotit, přichází na řadu poměrně důležitá otázka a to, kam z
Další informace

Slunovrat

Obrázek
Slunovrat Je Štědrý den roku 2013. S J. jsme se ještě nenašli, tudíž, abych nebyl na Ježíška doma sám, tak jsem odjel do Chrástu, kde jsem trávil Vánoce s rodiči, sestrou, synovcem a tetou. No a víte jak to při takových příležitostech chodí. Všude hromady cukroví i jiných sladkostí, z táců plných obložených chlebíčků, jakoby ani neubývalo a v televizi jedna pohádka za druhou.  A za pár hodin už přiletí Ježíšek i se svým předvojem - smaženým kaprem s bramborovým salátem.  A abych je do sebe vůbec mohl nasoukat, tak jsem se rozhodl, že půjdu ven. A vezmu sebou foťák. A tak jsem šel. Sice platí, že cesta je cíl, ale chce to i nějaký směr a tak se sám se sebou dohodnu, že se půjdu projít kolem pískovny. Je od nás vzdálená asi tak kilák a půl, takže to není daleko. Cesta mi vesele ubíhá a za nedlouho jsem u pískovny. Vydávám se po jejím břehu, nad hlavou se mi honí mraky a najednou mezi nimi začne svítit sluníčko.  A v tu chvíli si uvědomuji, že je tři dny po slunovratu a že se
Další informace

Jak jsem fotil letadla II

Obrázek
Jak jsem fotil letadla II Byla sobota, 29. dubna 2017, a já byl zrovna u J. a D. Bylo ráno a zrovna jsme vymýšleli, co podnikneme. A nakonec jsme se dohodli, že skočíme do auta a pojedeme se podívat do Kněževsi na letadla. A tak to taky bylo.  Najít Kněževes nebyl problém, zaparkovat taky ne a dojít na vyhlídkovou plošinu už vůbec ne. Byl to prostě bezproblémový výlet.  Na plošině už bylo pár lidí, ale žádný nával, takže jsme se v klidu uvelebili u zábradlí a začali se kochat přistávajícími i startujícími letadly. Nějací lidé tam i rádiem odposlouchávali radiovou komunikaci mezi letadly a věží, ale vůbec jsem tomu nerozuměl.  Fotil jsem opět na dva způsoby, stejně jako když jsem fotil letadla v Letňanech , ale dnes k tomu přibyl ještě jeden efekt a to zakouření od gum v okamžiku, kdy se pneumatika podvozku dotkne runwaye. A jestli se mi to povedlo, můžete zjistit na následujících fotkách.
Další informace