Sněženka

Sněženka


Jaro.
Konečně je jaro a já se těším, jak budu fotit kytičky.
Víte, kytičky mají jednu velkou výhodu. Neutíkají před vámi a když jim ukážete výslednou fotku, tak neobrací oči v sloup a nenadávají, že tam vypadají blbě. Tyto výhody jsou ale vyváženy jednou zásadní nevýhodou a to tou, že když fotíte kytičky v exteriéru, tak v okamžiku, kdy máte všechno připraveno a stačí jen zmáčknout spoušť, tak začne foukat vítr. To se mi také stalo při focení fotky, o které je řeč. Ale začneme od začátku.

Je sobota, čtvrtý březnový den roku 2017. V Praze ani v Chrástě toho zatím ještě moc nekvete. Naštěstí jedu na víkend k J. a tam se s kytkama asi roztrhnul pytel. Kvetou tu bledulky, krokusy, ještě něco, co nevím jak se jmenuje a hlavně sněženky.Sněženky mám moc rád, a proto se k nim při první volné chvilce vrhám. Samozřejmě se jedná o focení vleže, takže hážu nějakou deku na zem, na ní hážu sebe a z brašny lovím foťák. Fotit budu pevnou padesátkou s mezikroužkem. Padesátka mi zaručí špičkovou kresbu a ostrost, ale její minimální zaostřovací vzdálenost je kolem půl metru od roviny chipu. To mi zkrátí mezikroužek takže budu moct fotit víc z blízka. Jediné, co je na tom nepohodlné je to, že musím ostřit ručně, protože foťák je vložením mezikroužku zmatenej a neví, jak má ostřit.

Takže techniku mám poskládanou a koukám skrz hledáček na mnou pečlivě vybranou sněženku. Jenže pohled je pořád moc zezhora, musím ho ještě snížit. Vykopávat okop, do kterého bych si lehnul, se mi nechce, takže vyklopím displej, pokládám foťák na zem a ostřím. Vypadá to na pěkný záběr. Levou rukou držím foťák ve správné poloze, pravou se blížím ke spoušti, když tu náhle začne foukat vítr ...

Sněženka se roztancuje, kývá se všemi možnými i nemožnými směry a ve mně to začíná bublat. Naštěstí fotím na malém prostoru hned u země, takže větru do cesty dávám brašnu od foťáku a pak přihazuji ještě pár různých věcí. Sněženka se už zase ani nehne a já jí můžu s klidem vyfotit. Práskám pár fotek, když tu, kde se vzala, tu se vzala, přilétla hladová včelka a bez okolků strčila hlavu přesně do té sněženky, na kterou mám zaostřeno. Na nic nečekám a práskám další fotky.

Ta, kterou jsem nakonec vybral, vypadá takhle




Postproces je opět jednoduchý, pouze přidávám trošičku na teplotě bílé, stahuji světla a doostřuji, takže výsledek, který zde vidíte, se od neupravené fotky liší jen maličko.





Básnička k fotce je tady.


Moje naivita - Sněženka






Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Noční Kozelská náplavka

Jak jsem fotil letadla II

Slunovrat