Flaška

Flaška


Je první den nového roku, jinak též Nový rok. Je ráno a zrovna jsem se probudil prost jakýchkoliv bolestí a nevolností, neboť jsem večer a v noci hezky pracoval a nevěnoval se bezuzdné konzumaci měkkých, středních ani tvrdých drog, ať už legálních, nebo ilegálních, tak jako většina obyvatel této planety v tuto dobu. A protože stále platí, že mladí ležáci, staří žebráci, tak jsem hned po snídani vyrazil ven.

Úplně stejně jsem takhle vyrazil i vloni. Vše bylo pocukrováno čerstvým sněhovým popraškem a mile mě překvapilo, jak skoro nikdo venku nebyl. Letos to bylo trošku jiné. Po sněhu ani památky, zato byla pěkná zima a pro změnu mlha jako včera. Stejná byla akorát absence lidí. Většina vyspávala, tvrdší jedinci ještě slavili a tak jsem potkával vlastně jen uklízecí čety.

Šel jsem na Vyšehrad, protože kam jinam jít na Nový rok, že? Cestou jsem si říkal, že bych mohl jít na vyhlídku, kousek od Galerie Vyšehrad a zkusit vyfotit pražské mosty v mlze. Jdu tedy rychlým krokem, aby mi mlha mezitím nezmizela a přitom koukám na nepořádek po proběhlých oslavách, který se válí na možných i nemožných místech. Támhle se válí na chodníku nějaká flaška od šampusu, támhle zase krabice od rachejtlí, jinde zas divný zámotek, nechci ani zkoumat čeho.

Na vyhlídce se ukázalo, že z mlžných panoramat nic nebude. Pár fotek jsem zkusil, ale vypadalo to divně. Mlha byla příliš řídká, takže z neobyčejných pohledů vznikla jen fotka, která vypadalo jako by mi akorát někdo dýchnul na objektiv. No nic, půjdu dál, jen ještě přesně nevím kam. Rozmýšlím kudy vyrazím, když v tom mě v mysli vytanula situace, kterou jsem před chvílí viděl. Na chodníku ležící flaška od šampusu, ze které vytekl její obsah a zmrznul. To by mohla být dobrá fotka.

Letím tedy zpátky a v duchu se modlím, aby jí mezitím nikdo neuklidil. Naštěstí se tak nestalo. Obcházím kolem a zkoumám, ze kterého směru bude fotka vypadat nejlépe. Pochopitelně budu k ní muset až k zemi, zezhora by to bylo příliš obyčejné. Padám tedy na kolena a komponuji. Kolem zrovna procházel postarší pár s pejskem a trochu překvapivě na mě koukali, jak se vkleče motám kolem nedopité lahve. Chvilku to vypadalo, že mi pomůžou a podají mi jí, abych jí mohl dopít, ale naštěstí se tak nestalo.

I když jsem klečel, tak jsem byl pořád na focení moc vysoko. Lehat se mi nechtělo, to by na mě už určitě někdo zavolal záchytku, a tak jsem použil vyklápěcí displej a komponoval přes něj.

Nakonec jsem to nafotil takto.






V postprocesu jsem fotku ještě lehce oříznul, převedl do černobíla, trošku přidal kontrast a doostřil. Výsledek je tento.






Při bližším prozkoumání jsem na flašce objevil, že se jedná o nealkoholický nápoj. Takže se už ani nedivím, že jí někdo nedopil a nechal jí tam jen tak ležet. To jsem chtěl i dát do básničky, spolu s tím, že tam jsou Hvězdné války a flaška putovala z dálky ... ale pak jsem se z toho probral a básničku udělal krátce, rychle a úderně a hlavně humorně tak, jak je mým zvykem.


Moje naivita - Flaška



A kam jsem šel dál? To se dozvíte za týden v dalším článku :)





Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Noční Kozelská náplavka

Slunovrat

Jak jsem fotil letadla II