Stěžeň

Stěžeň

Mám kamaráda. 
Mirka. 
A Mirek má kolem sebe další kamarády, se kterými jezdí na vandry.
A letos na jaře mě požádal, jestli bych mu nedoporučil nějakou trasu po Brdech, neb je prý znám a oni že tam dlouho nebyli.
A tak jsem se v neděli, čtvrtého června, vypravil na druhý břeh Vltavy, na Smíchov, za Mirkem. 
A pro jistotu jsem si sebou vzal foťák.

Dohodli jsme se, že budeme trasu plánovat v Mirkově domovské základně, neboli v rock pubu Hells Bells. Jenže tam měli ještě zavřeno a proto jsme zapadli do první putyky hned vedle a začali plánovat. Časem jsme se přesunuli do Hellsu, doplánovali a vše završili panákem banánového Kakadu. A jelikož jsem musel druhý den vstávat do práce, tak jsem s obrovským přičiněním mé silné vůle utekl z hospody a šel domů. 

A protože bylo hezky a měl jsem dost času, tak jsem šel pěšky. Smíchov jsem opustil po Palackého mostě a z něj jsem se skutálel na náplavku. 
A u náplavky kotvila krásná, malá, loď. 
A na krásné, malé, lodi byl stěžeň a na něm se třepetala vlaječka. 
A to se mi tak strašně líbilo, že jsem to musel vyfotit. Chvilku jsem počkal, až mrak zakryje slunce, které jsem měl přímo v záběru a vyšla z toho tahle fotka.

V postprocesu jsem fotku maličko oříznul, stáhnul světla, aby slunce nedělalo moc velký přepal, a doostřil.

Básnička byla jedna z těch, co mě napadnou ještě dřív, než dojdu domů. Je v ní volání dálek modravých ...


Moje naivita - Stěžeň