Stěžeň

Stěžeň


 Mám kamaráda. 
Mirka. 
A Mirek má kolem sebe další kamarády, se kterými jezdí na vandry.
A letos na jaře mě požádal, jestli bych mu nedoporučil nějakou trasu po Brdech, neb je prý znám a oni že tam dlouho nebyli.
A tak jsem se v neděli, čtvrtého června, vypravil na druhý břeh Vltavy, na Smíchov, za Mirkem. 
A pro jistotu jsem si sebou vzal foťák.

 Dohodli jsme se, že budeme trasu plánovat v Mirkově domovské základně, neboli v rock pubu Hells Bells. Jenže tam měli ještě zavřeno a proto jsme zapadli do první putyky hned vedle a začali plánovat. Časem jsme se přesunuli do Hellsu, doplánovali a vše završili panákem banánového Kakadu. A jelikož jsem musel druhý den vstávat do práce, tak jsem s obrovským přičiněním mé silné vůle utekl z hospody a šel domů. 

 A protože bylo hezky a měl jsem dost času, tak jsem šel pěšky. Smíchov jsem opustil po Palackého mostě a z něj jsem se skutálel na náplavku. 
A u náplavky kotvila krásná, malá, loď. 
A na krásné, malé, lodi byl stěžeň a na něm se třepetala vlaječka. 
A to se mi tak strašně líbilo, že jsem to musel vyfotit. Chvilku jsem počkal, až mrak zakryje slunce, které jsem měl přímo v záběru a vyšla z toho tahle fotka.




V postprocesu jsem fotku maličko oříznul, stáhnul světla, aby slunce nedělalo moc velký přepal, a doostřil.



Básnička byla jedna z těch, co mě napadnou ještě dřív, než dojdu domů. Je v ní volání dálek modravých ...
Moje naivita - Stěžeň



Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Pět hrnků čaje

Obrázek
Pět hrnků čaje 11.10.2014 Tak … sedím ve vlaku, který má odjezd ve vražedných 6:50 a těším se. Jedu totiž na Plešivec.  Když tak zapátrám v hlavě, tak jsem se ve vlaku směrem Plešivec těšil vždycky.  Plešivec … kopec kopců, kopec trampů, kopec plný tajemna. Jezdíval jsem tam na nejlepší a nejkrásnější srub, jaký jsem kdy viděl, jezdíval jsem tam na Dyagonálu Y. A protože vše jednou skončí, tak skončilo i moje ježdění a skončila i Dyagonála.  Ale Plešivec zůstal. A já teď na něj jedu a těším se. Těším se trochu jinak, než když jsem tam byl vloni v létě s J. To jsem tam jel snad po dvaceti letech a vůbec netušil, jestli tam najdu známá místa. Těším se trochu jinak, než když jsem tam byl letos koncem dubna se starou bandou. To jsem se těšil s obavou, zda vůbec ještě umím „ … objevit kytku v lomu, prásknout sebou pod smrk na holou zem. “ No a uměl jsem to a přežil jsem. Sice s virózou, ale přežil.  Teď se těším jinak....
Další informace

Jak jsem fotil letadla

Obrázek
Jak jsem fotil letadla Je neděle, třináctého listopadu, roku 2016. Kromě normální práce jsem o víkendech i brigádničil, ale tuhle neděli jsem si udělal volno, protože hrozilo, že mi už hrábne. Celé dopoledne jsem prospal, takže jsem začal den obědem, a pak přemýšlel, co dál. A napadl mě nápad, že se pojedu podívat do Letňan na letiště, jestli tam nebude něco zajímavého k focení. V Letňanech vylézám z metra a mířím k letišti. Počasí bylo jak malované, sluníčko svítilo, občas nějaký ten mráček, a do toho modrá obloha. U letiště vylézám na takový malý val, čímž se dostávám tak dva a půl metru nad okolní povrch a vyhlížím letadla. Ale žádná neletí, všude je úplně mrtvo. Piloti zřejmě tráví husy a knedlíky, co měli k obědu. Zatímco čekám, tak přemýšlím, jakým způsobem budu fotit. Určitě chci zkusit panning. To je taková ta fotka, jak je na ní rychle se pohybující objekt ostrý a vše kolem je rozmazané. Tudíž to bude chtít delší čas. Také ale hrozí, že se mi žádná taková fotka nepovede...
Další informace

Kolemjdoucí

Obrázek
Kolemjdoucí  ( původní název byl Florentinum) V únoru jsem si koupil nový objektiv a těšil se, až ho někdy pořádně vyzkouším. Ale pořád bylo venku ošklivo a zima, a když už konečně bylo hezky, tak jsem měl pohotovost a musel zůstat doma. Změnit se to mělo v sobotu třetího nebo neděli čtvrtého března. Sobota ještě nebyla nic moc, ale v neděli se občas ukázalo i modré nebe a tak jsem vzal foťák a vyrazil ven. Nejdřív jsem se skutálel z kopce do Podolí, tam vlezl do tramvaje a vylezl na Staroměstské. Šel jsem k židovskému hřbitovu, ale zase tam bylo tolik lidí, že už jsem se pomalu smířil s tím, že už na něj v životě nepůjdu. Šel jsem dál na Staroměstské náměstí, pak se motal kolem Týnského chrámu a v přilehlých uličkách, ale nevyfotil jsem ani jednu fotku. Prostě jsem nic neviděl, nic mě nenapadlo, nic mě nechytlo ... Jdu dál kolem kostela sv. Jakuba, Templovou, Celetnou ... u Hybernů se rozhoduji, že se půjdu podívat na Masarykovo nádraží, ale ani tam nic. No, co se...
Další informace