Karlín

Karlín


Je březen, mám dovolenou, a aby se ze mě nestala úplná koule tak jdu ven. A nejdu nikam jinam, než do Karlína.

Karlín ... 

První čtvrtstoletí mého života jsem kousek od něj bydlel a dvakrát jsem v něm dokonce pracoval. A už jsem tam strašně dlouho nebyl ...

Na Florenci lezu z metra a za Negrelliho viaduktem zatáčím ke kasárnám. Dál pokračuji do Pernerové, čímž se zezadu dostávám ke Karlínskému náměstí, potažmo ke kostelu svatého Cyrila a Metoděje. Prohlížím si zdobené průčelí vstupu a dost se mi líbí sloupy, které jsou po stranách. Práskám pár různě komponovaných fotek a následně vstupuji do kostela.

Vyfotil jsem to takhle.




V postprocesu si hodně hraju s perspektivou, celé to jakoby zplošťuji a rovnám do latě. Pak ještě doostřuji, přidávám kontrast a převádím do černobíla. Ani nevím proč. Teď, když na to s odstupem koukám, tak bych to asi nechal v původní barvě.
Výsledek je pak tady.




Kostel je velkej ... a je v něm takový ten zvláštní vzduch, jako v každém kostele. Trošku voňavý, trošku vlhký, prostě zvláštní.
Po prohlídce kostela pokračuji dál. Míjím hospodu U Zábranských a o kousek dál fotím pro J. a pro D. dům, ve kterém bydlí Ozzák a Tomi Paci s Ivuškou.

Pokračuji k Invalidovně, podivím se, že ještě nespadla a mířím na metro. V cestě mi stojí Futurama - jakési kancelářské sídlišťátko, kde jsou celkem vtipné sochy koupajících se lidí a hrochů. Ale protože je ještě zima, tak jsou na suchu a já si slibuji, že se tu stavím později.



A to později přišlo v červenci, tuším že šestého. Přijíždí J. a jdeme prakticky tou samou trasou, co tehdy já. Nejprve míříme ke kostelu, kde mě tentokrát zaujal oblouk nade dveřmi.

Fotím ho ve velkém záklonu, divže neupadnu.




Úprava je opět minimální, jen doostření, trochu kontrastu a trochu živosti. Hlavně pak trošku víc ořezávám, aby to bylo všechno tip ťop.





Pokračujeme dál kolem Ozzáka a Invalidovny až k Futuramě. Sochy jsou ve vodě daleko lepší a tak kolem nich pobíhám a fotím. Bohužel se mi nepovedlo vyfotit je tak, aby je nerušily okolní budovy. Tedy až na jednu. 
Tuhle.




Upravuji ji jen lehce. Doostřím, zvednu malinko světla a živost a je hotovo.





A básničky k nim máte tady.


Moje naivita - Sloupy

Moje naivita - Kus kružnice

Moje naivita - Plavkyně







Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Noční Kozelská náplavka

Jak jsem fotil letadla II

Slunovrat