Holoubek

Holoubek

Je neděle, 16. července tohoto roku, venku je krásně a proto beru foťák a jdu ven.

Mířím už zase do Karlína, ale dnes ho nebudu prozkoumávat jako minule, dnes půjdu jen kousek po jeho okraji, protože si chci vyfotit Negrelliho viadukt. Kdesi jsem četl, že se má rekonstruovat a proto ho chci mít vyfocený v jeho původní podobě. Co kdyby jim náhodou spadnul, že? 

Ovšem hlavní důvod je ten, že si chci vyfotit ještě začouzené oblouky od parních lokomotiv, které pod Negrelliho viaduktem jezdily na, dnes již neexistující, Denisovo nádraží na Těšnově.

Začínám u Hudebního divadla a hned mě čeká jedno překvapení. Úsek viaduktu, který vede doleva od toho krásného stavědla, jenž trčí nad Karlínem, není postaven z kamenů, ale z cihel. Nepřestává mě udivovat, kolik toho taková cihla unese.
Jdu podél viaduktu k Vltavě a vzpomínám, jak v jednom oblouku byla nějakou dobu i hospoda. V té době jsem pracoval přímo naproti ní, takže stačilo jen vyběhnout z práce :)

Přecházím Sokolovskou. Zde jsou oblouky ještě pořád zakryté prkennými stěnami, takže se v nich může skrývat třeba skladiště, nebo dílna. 
A v horní části těchto stěn jsou i větrací okénka. 
A koukám, že v jednom sedí holub.
Dávám foťák k oku a fotím první fotku. Trošku se mi nelíbí, že je holub zády ke mně, ale protože přesně tohle mi dělá většina zvířat, tak mě to ani moc nepřekvapuje. Chvíli čekám, jestli se třeba neotočí a světe div se, holub se otočil.
Práskám několik fotek, z nichž tahle mi přijde jako nejlepší.

V postprocesu jsem si hodně hrál s perspektivou, protože je vše foceno z podhledu, ale okno jsem chtěl mít pěkně pravoúhlé a prkna rovnoběžná s okrajem fotky. Potom jsem si pohrál s kontrastem a vše převedl do černobíla.

Básničku máte zde. Je o holoubkovi, který letěl kam nechtěl.

Moje naivita - Holoubek