Rovnováha

Rovnováha

Je 14. srpna 2016, krátce po obědě, a já prožívám další den krásné dovolené s Veru, J. a D.. S Veru už vlastně jenom chvilku, protože za pár hodin jí jdeme doprovodit na vlak, který jí odveze domů.

Sedím v křesílku, hledím do Jizery ... zde si dovolím krátkou odbočku. Je až neuvěřitelné, jak dlouho se dokážu dívat do plynoucí vody a jak mě to krásně uklidňuje. Konec odbočky ... a dumám nad tím, co budu dělat. Koukám jak se voda prodírá mezi kameny, jak všude vládne klid a mír, klíží se mi oči a najednou mi bleskne hlavou - Olomouc!

Divná asociace, že? Zkusím vám jí vysvětlit. Párkrát jsem byl v Olomouci u jednoho našeho zákazníka a tam mají v účtárně na zdi fotku s poskládanými kameny, které jen tak tak drží na sobě. Kameny jsou hladké, vyleštěné a celé to na mě působí něžně a křehce, jako je křehká rovnováha, kterou musí kameny, alespoň během focení, udržet. Vždycky, když jsem tu fotku viděl, jsem zatoužil něco podobného zkusit vyfotit. A teď k tomu bude ta nejvhodnější chvíle.

Lezu do Jizery a hrabu se v kamenech. Nesmí být ani velké, ani malé, některé kulaté, jiné placaté a všechny tak akorát. Tahám je na břeh a snažím se z nich postavit, teď nevím jak to nazvat, určitě ne věž, spíš jen takového mužíka, kde by gravitace působila v můj prospěch.

Na druhý pokus se mi to daří a tak se vrhám po foťáku, abych to stihnul vyfotit dřív, než to spadne, eventuálně oschne. Je mi jasné, že výsledek nebude něžný a křehký, sázím na rustikálnost hrubých kamenů usazených na trávě. Přece jen mám blíž ke Keltům a barbarům, než k zenovým mistrům.

Fotím to takhle.




V postprocesu si s tím celkem hraju. Chci mít fotku hodně kontrastní, proto po převodu do černobíla hýbu nejen s kontrastem, ale i s bílým a černým bodem a se světly a stíny. Poté ještě doostřuji a je hotovo.




Básnička není ani tak moc básnička, spíš jen slovní hříčka.

 Moje naivita - Rovnováha
P.S. Kupodivu tento mužík nespadl hned. Trvalo to asi hodinu, než jsem do něj omylem vrazil a udělal z něj jen obyčejnou hromádku kamení.



Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Noční Kozelská náplavka

Obrázek
Noční Kozelská náplavka V roce 2015 dostala Veru k Vánocům stativ.  A protože na Boží hod jí vyzvedávám a jedeme do Chrástu, tak se mi s ním hned pochlubila a vzala ho sebou. Tím vznikla i naše tradice Božohodových společných fotek. Ale to je jiný příběh.  Důležité pro ten dnešní je, že Veru přivezla stativ, a já s ním hned další den udělal pokus. Dlouho mě totiž lákalo udělat noční fotku a se stativem to přece bude brnkačka. A tak jsme se na Štěpána po večeři sebrali a šli ven zkusit nějakou noční fotku vytvořit. Nejdřív jsme zamířili do Kozel na náplavku. V rychlosti jsem to tam skouknul a hned začal vybalovat fotografické nádobíčko. Bylo nutno zvolit takovou kompozici, aby se zabíralo hodně vodní hladiny, která by se měla, vlivem dlouhého času expozice, vyleštit do hladka. Také by bylo záhodno, aby do záběru nepadalo světlo z pouličního osvětlení, případně z okolních domů. Když už mám přibližně vybráno, co budu fotit, přichází na řadu poměrně důležitá otázka a to, kam z
Další informace

Slunovrat

Obrázek
Slunovrat Je Štědrý den roku 2013. S J. jsme se ještě nenašli, tudíž, abych nebyl na Ježíška doma sám, tak jsem odjel do Chrástu, kde jsem trávil Vánoce s rodiči, sestrou, synovcem a tetou. No a víte jak to při takových příležitostech chodí. Všude hromady cukroví i jiných sladkostí, z táců plných obložených chlebíčků, jakoby ani neubývalo a v televizi jedna pohádka za druhou.  A za pár hodin už přiletí Ježíšek i se svým předvojem - smaženým kaprem s bramborovým salátem.  A abych je do sebe vůbec mohl nasoukat, tak jsem se rozhodl, že půjdu ven. A vezmu sebou foťák. A tak jsem šel. Sice platí, že cesta je cíl, ale chce to i nějaký směr a tak se sám se sebou dohodnu, že se půjdu projít kolem pískovny. Je od nás vzdálená asi tak kilák a půl, takže to není daleko. Cesta mi vesele ubíhá a za nedlouho jsem u pískovny. Vydávám se po jejím břehu, nad hlavou se mi honí mraky a najednou mezi nimi začne svítit sluníčko.  A v tu chvíli si uvědomuji, že je tři dny po slunovratu a že se
Další informace

Jak jsem fotil letadla II

Obrázek
Jak jsem fotil letadla II Byla sobota, 29. dubna 2017, a já byl zrovna u J. a D. Bylo ráno a zrovna jsme vymýšleli, co podnikneme. A nakonec jsme se dohodli, že skočíme do auta a pojedeme se podívat do Kněževsi na letadla. A tak to taky bylo.  Najít Kněževes nebyl problém, zaparkovat taky ne a dojít na vyhlídkovou plošinu už vůbec ne. Byl to prostě bezproblémový výlet.  Na plošině už bylo pár lidí, ale žádný nával, takže jsme se v klidu uvelebili u zábradlí a začali se kochat přistávajícími i startujícími letadly. Nějací lidé tam i rádiem odposlouchávali radiovou komunikaci mezi letadly a věží, ale vůbec jsem tomu nerozuměl.  Fotil jsem opět na dva způsoby, stejně jako když jsem fotil letadla v Letňanech , ale dnes k tomu přibyl ještě jeden efekt a to zakouření od gum v okamžiku, kdy se pneumatika podvozku dotkne runwaye. A jestli se mi to povedlo, můžete zjistit na následujících fotkách.
Další informace