Příběhy fotek

Noční Kozelská náplavka V roce 2015 dostala Veru k Vánocům stativ.  A protože na Boží hod jí vyzvedávám a jedeme do Chrástu, tak se mi s ním hned pochlubila a vzala ho sebou. Tím vznikla i naše tradice Božohodových společných fotek. Ale to je jiný příběh.  Důležité pro ten dnešní je, že Veru přivezla stativ, a já s ním hned další den udělal pokus. Dlouho mě totiž lákalo udělat noční fotku a se stativem to přece bude brnkačka. A tak jsme se na Štěpána po večeři sebrali a šli ven zkusit nějakou noční fotku vytvořit. Nejdřív jsme zamířili do Kozel na náplavku. V rychlosti jsem to tam skouknul a hned začal vybalovat fotografické nádobíčko. Bylo nutno zvolit takovou kompozici, aby se zabíralo hodně vodní hladiny, která by se měla, vlivem dlouhého času expozice, vyleštit do hladka. Také by bylo záhodno, aby do záběru nepadalo světlo z pouličního osvětlení, případně z okolních domů. Když už mám přibližně vybráno, co budu fotit, přichází na řadu poměrně důležitá otázka a ...

Modrovláska Je středa, jedenáctého října roku 2017, a zrovna mám dovolenou. Mám jí celý týden, protože v létě jsem vlastně žádnou neměl, takže jsem se na ní už dopředu těšil a plánoval, jak budu každý den někde fotit. Je středa ráno a nemám ještě ani jednu fotku. V pondělí a v úterý bylo tak hnusně, že jsem ani nikam nešel a proto je dnes ten první den dovolené, kdy beru foťák a vyrážím ven.  A nejdu nikam daleko. Rozhodl jsem se, že prozkoumám Bastion na Karlově, což je od mého domova jen kousek. Takže ještě skočím na nákup, zalenoším si, dám si oběd, odpočinu si a někdy po druhé odpolední se už konečně dostávám ven. Jdu směrem k Nuselskému mostu, přecházím ho a chvilku se motám kolem k ostela Panny Marie a sv. Karla Velikého. A potom beru směr Bastion. Prolézám kde se co dá a kochám se krásnými výhledy na Vyšehrad a Prahu všeobecně. Pochopitelně také všechno fotím. Co mě ale zaujme víc, než pražská panoramata, tak to jsou kovové sochy od Radka Andrleho, které v Bastionu ...

Umírající květiny Byla neděle, dvacátého listopadu roku 2016. Stejně jako před týdnem, kdy jsem fotil v Letňanech letadla , jsem se rozhodl, že v neděli nepůjdu na brigádu a udělám si volno. Přece jenom nějaký odpočinek je zapotřebí. A protože bylo venku sychravo a ponuro, tak jsem se rozhodl, že půjdu na Olšanské hřbitovy zkusit ulovit nějakou smutnou fotku. Jenže to znamenalo nejdřív vstát, provést hygienu, zjistit, že na snídani je pozdě, takže si rovnou dát oběd a pak už jsem mohl pomaloučku, žádný spěch, vyrazit. Metrem a pak ještě jiným metrem, jsem se dostal na Floru a prvním vchodem vstoupil na hřbitov. Dal jsem se doleva, do velmi starého oddělení, kde se nacházejí nejen hroby, ale i hrobky. Některé byly v dost ubohém stavu, některé byly pobořeny, ať už vandaly nebo zubem času, případně kvůli kořenům okolo rostoucích stromů. Připočtu-li k tomu spoustu spadaného listí, a i počasí, tak to byl opravdu velmi ponurý pohled. Procházel jsem se v tom klidu a tichu a fotil, co se...

Putování za Šlechtičnou Mám rád železnici a věci k ní náležící. Tratě, výhybky, návěstí, hradla, hlásky, stavědla, nádraží, depa, vagóny, lokomotivy - prostě všechno, co k železnici patří.  A nejraději mám věci unikátní a těžko dnes už spatřitelné.  A mezi ně řadím i parní lokomotivy a historické vagóny. A jelikož jsem se dočetl, že na Karlštejnské vinobraní jezdí historický vlak tažený parní lokomotivou 475.1 zvanou Šlechtična, byla rozhodnuto. Pojedeme s J. hned ráno na Karlštejn parní mašinkou a potom půjdeme podél tratě na Prahu a budeme jí fotit, až nás bude míjet. Ten správný den byla sobota 27. září roku 2014. Vstáváme brzy, děláme sváču do batohu, přihazujeme termosku s čajem a vyrážíme na Smíchovské nádraží. Přicházíme na něj s dostatečným předstihem. Vlak již stojí na nástupišti a já hned tasím foťák a fotím, co se dá. Na nádraží byla poměrně tma, tak jsem většinu focení nechal do cíle. Tušil jsem, že na Karlštejně to bude lepší. Je krásná, že jo? ...