Gaviál

Gaviál


 Byl dvacátý červenec roku 2014 a J. navrhla, že bychom mohli zajet v Praze do ZOO. Nebyl jsem tam drahně let, proto jsem s nadšením souhlasil, i když zrovna panovala krutá horka. ZOO mě jako obvykle nadchlo. Zvířata mám rád, a to jak živá, tak i tepelně upravená. Pravda, existují jisté výjimky, ale ty teď a tady nebudu rozebírat.

 Začali jsme v pavilonu Indonéská džungle, pokračovali přes lední medvědy a hrochy až k Africké savaně, dále kolem hyen (zdravím Papírovou hyenu) ke slonům. Od nich kolem vlků a zubrů až k rozhledně, na kterou jsme sice nelezli, ale za to si pod ní dali sváču. Po naplnění břišních dutin, a po pokoukání na nejnovější pražský ostrov, pokračujeme kolem ptáků až k šelmám. Následují gorily, pelikáni a plameňáci. Pochopitelně celou dobu fotím vše, co se fotit dá, a někdy i to, co se moc dobře fotit nedá, neb je to buď daleko, nebo ve tmě. V ZOO, případně i u jiných zvířecích výběhů, si palčivě uvědomuji, že fakt potřebuji teleobjektiv. Na druhou stranu, když se na to podívám rozumně, tak ho v jiných případech zas tak moc nepotřebuji. 😊

 Vcházíme do pavilonku gaviálů. Dívám se přes sklo na několik úžasných ještěrů. Pohled na ně ještě umocňuje to, že hladina vody je přibližně ve výšce jeden a půl metru, takže lze pozorovat i ty, kteří plavou pod vodou. Trochu mě znervózňuje, že je na podlaze voda, ale sklo vypadá solidně, tak snad se to neprotrhne zrovna když tam jsme my. V místě, kde stojíme, je tma, ale terárium je celkem solidně osvětleno. Otvírám clonu co to jde. ISO mi bylo nastaveno na 1000 což by neměl být příliš velký problém. Fotím celou sérii snímků, abych měl z čeho vybírat.

 Vyfoceno to bylo takhle:



V počítači fotku ořezávám, abych se zbavil hlavy horního gaviála. Potlačuji světla pro zamezení přepalů a trochu prosvětluji stíny. Také doostřuji a lehce redukuji šum.
Výsledek je tento:



Když jsem před dvěma roky začal uvažovat o fotkách s básničkami, ze kterých pak vznikla "Moje naivita", tak tato fotka byla první, kterou jsem obdařil krátkou básničkou.

 Celé to máte zde:

 Moje naivita - Gaviál

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Noční Kozelská náplavka

Obrázek
Noční Kozelská náplavka V roce 2015 dostala Veru k Vánocům stativ.  A protože na Boží hod jí vyzvedávám a jedeme do Chrástu, tak se mi s ním hned pochlubila a vzala ho sebou. Tím vznikla i naše tradice Božohodových společných fotek. Ale to je jiný příběh.  Důležité pro ten dnešní je, že Veru přivezla stativ, a já s ním hned další den udělal pokus. Dlouho mě totiž lákalo udělat noční fotku a se stativem to přece bude brnkačka. A tak jsme se na Štěpána po večeři sebrali a šli ven zkusit nějakou noční fotku vytvořit. Nejdřív jsme zamířili do Kozel na náplavku. V rychlosti jsem to tam skouknul a hned začal vybalovat fotografické nádobíčko. Bylo nutno zvolit takovou kompozici, aby se zabíralo hodně vodní hladiny, která by se měla, vlivem dlouhého času expozice, vyleštit do hladka. Také by bylo záhodno, aby do záběru nepadalo světlo z pouličního osvětlení, případně z okolních domů. Když už mám přibližně vybráno, co budu fotit, přichází na řadu poměrně důležitá otázka a to, kam z
Další informace

Slunovrat

Obrázek
Slunovrat Je Štědrý den roku 2013. S J. jsme se ještě nenašli, tudíž, abych nebyl na Ježíška doma sám, tak jsem odjel do Chrástu, kde jsem trávil Vánoce s rodiči, sestrou, synovcem a tetou. No a víte jak to při takových příležitostech chodí. Všude hromady cukroví i jiných sladkostí, z táců plných obložených chlebíčků, jakoby ani neubývalo a v televizi jedna pohádka za druhou.  A za pár hodin už přiletí Ježíšek i se svým předvojem - smaženým kaprem s bramborovým salátem.  A abych je do sebe vůbec mohl nasoukat, tak jsem se rozhodl, že půjdu ven. A vezmu sebou foťák. A tak jsem šel. Sice platí, že cesta je cíl, ale chce to i nějaký směr a tak se sám se sebou dohodnu, že se půjdu projít kolem pískovny. Je od nás vzdálená asi tak kilák a půl, takže to není daleko. Cesta mi vesele ubíhá a za nedlouho jsem u pískovny. Vydávám se po jejím břehu, nad hlavou se mi honí mraky a najednou mezi nimi začne svítit sluníčko.  A v tu chvíli si uvědomuji, že je tři dny po slunovratu a že se
Další informace

Jak jsem fotil letadla II

Obrázek
Jak jsem fotil letadla II Byla sobota, 29. dubna 2017, a já byl zrovna u J. a D. Bylo ráno a zrovna jsme vymýšleli, co podnikneme. A nakonec jsme se dohodli, že skočíme do auta a pojedeme se podívat do Kněževsi na letadla. A tak to taky bylo.  Najít Kněževes nebyl problém, zaparkovat taky ne a dojít na vyhlídkovou plošinu už vůbec ne. Byl to prostě bezproblémový výlet.  Na plošině už bylo pár lidí, ale žádný nával, takže jsme se v klidu uvelebili u zábradlí a začali se kochat přistávajícími i startujícími letadly. Nějací lidé tam i rádiem odposlouchávali radiovou komunikaci mezi letadly a věží, ale vůbec jsem tomu nerozuměl.  Fotil jsem opět na dva způsoby, stejně jako když jsem fotil letadla v Letňanech , ale dnes k tomu přibyl ještě jeden efekt a to zakouření od gum v okamžiku, kdy se pneumatika podvozku dotkne runwaye. A jestli se mi to povedlo, můžete zjistit na následujících fotkách.
Další informace