Veru a Eddie

Veru a Eddie


 Je pátek,15. srpna 2014, a jsem s dcerou Veronikou na dovolené, jako obvykle pod stanem na Malé Skále. Na dnešní den jsme si objednali v půjčovně koloběžky s tím, že si sjedeme k Zrcadlové koze na oběd, tam koloběžky vrátíme, dojdeme do Dolánek a vrátíme se zpátky vlakem.

 Cesta proběhla v pohodě, když nepočítám malinkatý karambol hned, když jsem poprvé zmáčkl páčku od brzdy. Nesmí se brzdit moc, jinak člověk letí přes řidítka. Příště při každém brzdění radši vystrkuju zadek, abych dostal těžiště co nejvíc dozadu a pak už je to v pohodě.

 Přijeli jsme k Zrcadlové koze, vracíme koloběžky, objednáváme jídlo a jdeme si sednout na terasu. Chutně obědváme, když tu vidíme, jak se před terasou mihlo něco malého černého. 

 Prasátko! 

 Veru ho okamžitě pojmenovává jako Eddie a vrhá se k němu. Bohužel Eddie je vyjančený i z jiných dětí, takže jen něco zachrochtá a mizí neznámo kam. Nemáme čas ho hledat, musíme na vlak a tak Verunce slibuji, že se sem ještě pojedeme podívat.

 Ten správný čas nadešel dvacátého srpna. Nejdřív vyrážíme na zříceninu hradu Zbirohy, potom scházíme do Rakous a odtud podél toku Jizery až k Zrcadlové koze. Eddie, ve své nejlepší formě, se nechává drbat a hladit všemi, kdo o něj projeví zájem. Pochopitelně i Veru se k němu vrhá a drbe ho za uchem. Ještě že mám připravený foťák, protože po chvilce se Eddie zase někam zdekoval. Udělal jsem tři fotky, z toho dvě jsou nepoužitelné. Jediná, která za něco stojí, je tato:



Jelikož při focení krásně svítilo sluníčko, tak mám Verunčino bílé tričko i její ruce přepálené, kdežto na prasátku se nachází slité stíny ... prostě světlo na prd. Stahuji jak světla, tak stíny, takže vzniká relativně koukatelný snímek. Následně ořezávám osoby, které do fotky nepatří a lehce doostřuji. Tím úpravy končí a vzniká toto:


Tato fotka je z fotografického pohledu spíš špatná, než dobrá. Příliš ostré světlo a Veru je tam zezadu. Ale z lidského hlediska je to moje srdcovka, protože je tam Veru a Eddie. I proto jsem jí zařadil do Mé naivity. A jaká fotka, taková i básnička. Nebo spíš v tomto případě říkadlo. Odkaz následuje.
Moje naivita - Veru a Eddie 

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Noční Kozelská náplavka

Obrázek
Noční Kozelská náplavka V roce 2015 dostala Veru k Vánocům stativ.  A protože na Boží hod jí vyzvedávám a jedeme do Chrástu, tak se mi s ním hned pochlubila a vzala ho sebou. Tím vznikla i naše tradice Božohodových společných fotek. Ale to je jiný příběh.  Důležité pro ten dnešní je, že Veru přivezla stativ, a já s ním hned další den udělal pokus. Dlouho mě totiž lákalo udělat noční fotku a se stativem to přece bude brnkačka. A tak jsme se na Štěpána po večeři sebrali a šli ven zkusit nějakou noční fotku vytvořit. Nejdřív jsme zamířili do Kozel na náplavku. V rychlosti jsem to tam skouknul a hned začal vybalovat fotografické nádobíčko. Bylo nutno zvolit takovou kompozici, aby se zabíralo hodně vodní hladiny, která by se měla, vlivem dlouhého času expozice, vyleštit do hladka. Také by bylo záhodno, aby do záběru nepadalo světlo z pouličního osvětlení, případně z okolních domů. Když už mám přibližně vybráno, co budu fotit, přichází na řadu poměrně důležitá otázka a to, kam z
Další informace

Slunovrat

Obrázek
Slunovrat Je Štědrý den roku 2013. S J. jsme se ještě nenašli, tudíž, abych nebyl na Ježíška doma sám, tak jsem odjel do Chrástu, kde jsem trávil Vánoce s rodiči, sestrou, synovcem a tetou. No a víte jak to při takových příležitostech chodí. Všude hromady cukroví i jiných sladkostí, z táců plných obložených chlebíčků, jakoby ani neubývalo a v televizi jedna pohádka za druhou.  A za pár hodin už přiletí Ježíšek i se svým předvojem - smaženým kaprem s bramborovým salátem.  A abych je do sebe vůbec mohl nasoukat, tak jsem se rozhodl, že půjdu ven. A vezmu sebou foťák. A tak jsem šel. Sice platí, že cesta je cíl, ale chce to i nějaký směr a tak se sám se sebou dohodnu, že se půjdu projít kolem pískovny. Je od nás vzdálená asi tak kilák a půl, takže to není daleko. Cesta mi vesele ubíhá a za nedlouho jsem u pískovny. Vydávám se po jejím břehu, nad hlavou se mi honí mraky a najednou mezi nimi začne svítit sluníčko.  A v tu chvíli si uvědomuji, že je tři dny po slunovratu a že se
Další informace

Jak jsem fotil letadla II

Obrázek
Jak jsem fotil letadla II Byla sobota, 29. dubna 2017, a já byl zrovna u J. a D. Bylo ráno a zrovna jsme vymýšleli, co podnikneme. A nakonec jsme se dohodli, že skočíme do auta a pojedeme se podívat do Kněževsi na letadla. A tak to taky bylo.  Najít Kněževes nebyl problém, zaparkovat taky ne a dojít na vyhlídkovou plošinu už vůbec ne. Byl to prostě bezproblémový výlet.  Na plošině už bylo pár lidí, ale žádný nával, takže jsme se v klidu uvelebili u zábradlí a začali se kochat přistávajícími i startujícími letadly. Nějací lidé tam i rádiem odposlouchávali radiovou komunikaci mezi letadly a věží, ale vůbec jsem tomu nerozuměl.  Fotil jsem opět na dva způsoby, stejně jako když jsem fotil letadla v Letňanech , ale dnes k tomu přibyl ještě jeden efekt a to zakouření od gum v okamžiku, kdy se pneumatika podvozku dotkne runwaye. A jestli se mi to povedlo, můžete zjistit na následujících fotkách.
Další informace