Verunka a káně

Verunka a káně


 Tato fotka vznikla roku 2014, když jsem byl s Veru na dovolené, jak jinak, než pod stanem a kde jinde, než v campu na Malé Skále.

Byla středa, třináctého srpna, a my jsme vyrazili na vlak do Turnova, tam přestoupili na lokálku a vystoupili na zastávce Ktová. 

 A před námi se tyčí Trosky.

 Ještě než se vydáme k této úžasné zřícenině, trošku odbočím. S Veru bývaly výlety utrpením. V prvních pěti minutách jsem se stihnul dozvědět, že se nudí a po dalších deseti minutách jí začly bolet nohy, o čemž mi v pravidelných intervalech dávala vědět. Po prvních třech kilometrech se už nemohla hnout a já neměl daleko k vraždě. Dokonce se neostýchala používat takové nefér prostředky jako kňourání a fňukání a všeobecně byla až neobyčejně protivná. Občas se tyto stavy daly přerušit návštěvou nějakého občerstvovacího zařízení, ale po nějaké době se vše opakovalo.

 A to se zlomilo v okamžiku, kdy jsme vystoupili z vlaku, na té malebné zastávce. Veru mi ukradla šátek s lebkami, uvázala si ho na hlavu a od té doby jí výletování začalo bavit.

 Vyrážíme od zastávky po zelené a zhruba po jednom kilometru se cesta zvedá strmě do kopce. Veru šlape jak o život, takže jí chvilkami ani nestačím. Po cestě dělám pár fotek mého spokojeného dítěte a jsem šťastnej jak blecha. 

 Netrvá dlouho a jsme na Troskách. Vstupujeme za hradby, prolezeme co můžeme, teda až na obě věže, do kterých je fronta, kterou nehodláme stát. Dáváme kávu a trdelník a obdivujeme tři krásné dravé ptáky, které tam jeden sokolník ukazuje. 
A nejen je ukazuje, za mírný poplatek si ho člověk může i podržet na ruce. 
A to by nebyla Veru, aby si nechtěla zblízka popovídat s nějakým zvířátkem.

 Připravuji si tedy foťák, na který nasazuji pevnou padesátku a přemýšlím, jak to celé vyfotit. Clonu nemůžu dát příliš malou. Mohlo by se stát, že by se mi buď Veru nebo dravec nevešly do roviny ostrosti. Na druhou stranu, kdybych dal clonu velkou, tak bude celou fotku rušit ostré pozadí. Volím proto kompromis, dávám clonu 5.6 a zbytek nechávám na automatice. 

 Veru si mezitím vybrala krásnou dravčí slečnu, o které jsme se dozvěděli, že je to káně Harrisovo, nechala si jí dát na ruku a já mohl začít fotit.
Fotek jsem udělal dost, ale použitelných jich bylo jen pár. Buď byly neostré, nebo každá holka koukala jinam. 
Nakonec jsem vybral tuhle.


Na úpravy se mě neptejte, fakt si je už nepamatuju :)


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Noční Kozelská náplavka

Obrázek
Noční Kozelská náplavka V roce 2015 dostala Veru k Vánocům stativ.  A protože na Boží hod jí vyzvedávám a jedeme do Chrástu, tak se mi s ním hned pochlubila a vzala ho sebou. Tím vznikla i naše tradice Božohodových společných fotek. Ale to je jiný příběh.  Důležité pro ten dnešní je, že Veru přivezla stativ, a já s ním hned další den udělal pokus. Dlouho mě totiž lákalo udělat noční fotku a se stativem to přece bude brnkačka. A tak jsme se na Štěpána po večeři sebrali a šli ven zkusit nějakou noční fotku vytvořit. Nejdřív jsme zamířili do Kozel na náplavku. V rychlosti jsem to tam skouknul a hned začal vybalovat fotografické nádobíčko. Bylo nutno zvolit takovou kompozici, aby se zabíralo hodně vodní hladiny, která by se měla, vlivem dlouhého času expozice, vyleštit do hladka. Také by bylo záhodno, aby do záběru nepadalo světlo z pouličního osvětlení, případně z okolních domů. Když už mám přibližně vybráno, co budu fotit, přichází na řadu poměrně důležitá otázka a to, kam z
Další informace

Slunovrat

Obrázek
Slunovrat Je Štědrý den roku 2013. S J. jsme se ještě nenašli, tudíž, abych nebyl na Ježíška doma sám, tak jsem odjel do Chrástu, kde jsem trávil Vánoce s rodiči, sestrou, synovcem a tetou. No a víte jak to při takových příležitostech chodí. Všude hromady cukroví i jiných sladkostí, z táců plných obložených chlebíčků, jakoby ani neubývalo a v televizi jedna pohádka za druhou.  A za pár hodin už přiletí Ježíšek i se svým předvojem - smaženým kaprem s bramborovým salátem.  A abych je do sebe vůbec mohl nasoukat, tak jsem se rozhodl, že půjdu ven. A vezmu sebou foťák. A tak jsem šel. Sice platí, že cesta je cíl, ale chce to i nějaký směr a tak se sám se sebou dohodnu, že se půjdu projít kolem pískovny. Je od nás vzdálená asi tak kilák a půl, takže to není daleko. Cesta mi vesele ubíhá a za nedlouho jsem u pískovny. Vydávám se po jejím břehu, nad hlavou se mi honí mraky a najednou mezi nimi začne svítit sluníčko.  A v tu chvíli si uvědomuji, že je tři dny po slunovratu a že se
Další informace

Jak jsem fotil letadla II

Obrázek
Jak jsem fotil letadla II Byla sobota, 29. dubna 2017, a já byl zrovna u J. a D. Bylo ráno a zrovna jsme vymýšleli, co podnikneme. A nakonec jsme se dohodli, že skočíme do auta a pojedeme se podívat do Kněževsi na letadla. A tak to taky bylo.  Najít Kněževes nebyl problém, zaparkovat taky ne a dojít na vyhlídkovou plošinu už vůbec ne. Byl to prostě bezproblémový výlet.  Na plošině už bylo pár lidí, ale žádný nával, takže jsme se v klidu uvelebili u zábradlí a začali se kochat přistávajícími i startujícími letadly. Nějací lidé tam i rádiem odposlouchávali radiovou komunikaci mezi letadly a věží, ale vůbec jsem tomu nerozuměl.  Fotil jsem opět na dva způsoby, stejně jako když jsem fotil letadla v Letňanech , ale dnes k tomu přibyl ještě jeden efekt a to zakouření od gum v okamžiku, kdy se pneumatika podvozku dotkne runwaye. A jestli se mi to povedlo, můžete zjistit na následujících fotkách.
Další informace