Zlatá cesta

Zlatá cesta


Je pátek, 28. října 2016 a já zjišťuji, že nemám co na práci a že si celý den můžu dělat co chci. A jelikož podzim pracoval na plné obrátky a barvil listí svojí paletou barev, tak jsem se rozhodl, že zajdu do Kunratického lesa zkusit něco vyfotit. Měl jsem takovou ideu, která zahrnovala cestu zasypanou žloutnoucím listím, která se pomalu ztrácí v mlze. Mlha se nakonec nekonala. Ne že by ráno nebyla, ale zcela obyčejně jsem jí zaspal. 

Na Roztylech vystupuji z metra a nořím se do lesa. V plánu mám jít obvyklou cestou k velkému altánu a pak dále na Hrádek. Jdu a jdu, koukám kolem sebe, vše je pěkně hnědozlaté, ale pořád nevidím to, co jsem si vysnil. Občas hodím foťák k oku, ale ani nemačkám spoušť, prostě to tam není. Taky se každou chvíli otáčím ... to byste nevěřili kolikrát se mi už stalo, že jsem prošel kolem nezajímavého místa, ale z druhé strany vypadalo úchvatně ... ale pořád nic. Lidé, co jdou za mnou, se už tváří dost divně. Asi se bojí, že je sleduji. 😃


Altán je už dávno za mnou, pár fotek už mám, ale pořád to není ono. Naštěstí začíná svítit slunce tak zkouším nějakou hru světel a stínů, ale také se nedaří. Odbočuji na menší cestu a vidím, jak se přede mnou, zasypaná listím, stáčí doleva. Fotím, ale není to ono. Zkouším jít do dřepu a ejhle, je to mnohem lepší, jen bych tam ještě něco ... a v tu chvíli mi pohled padá na notně shnilý pařez vlevo od cesty. To je ono, markant! Přesně jak to popisuje pan Neff. Klekám na koleno, zachycuji pařez do silného obrazového bodu, ještě trochu rozšířím záběr, clonu otvírám co to jde a fotím. 

Vypadalo to takhle.




Pokračuji dál přes Hrádek, kolem lesní ZOO a zpátky k altánu na metro.

V postprocesu nejprve zvedám teplotu bílé a přidávám na živosti, abych měl opravdu zlaté listy a zvyšuji kontrast. Dál lehce doostřuji. Náladu podpořím ještě dream filtrem, ale pařez a jeho okolí vymaskovávám, ten chci mít ostrý.
Výsledek je tento.




Říkám si, že by bylo fajn jí mít jako úvodní fotku na Facebooku, ale to by ten pařez překryla moje profilovka, proto jí zrcadlově otáčím. A ta otočená se mi líbí ještě víc. Asi je cesta zleva dole napravo nahoru příjemnější, než naopak. Posuďte sami.




Potom už stačilo pár minut na ní zírat a byla na světě i básnička. Celé to máte tady.

Moje naivita - Zlatá cesta



Komentáře

  1. A mně ta cesta přijde příjemnější v původním podání. Holt jsem víc na levou ruku ohebná :-)
    SiskaD

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Noční Kozelská náplavka

Jak jsem fotil letadla II

Slunovrat