Zřícenina hradu Zbirohy

Zřícenina hradu Zbirohy


 Je 14. srpna 2016 a zrovna vyprovázím svou dceru Verunku na nádraží neb odjíždí z dovolené domů. Asi jí týden  se mnou pod stanem stačil 😆 Naštěstí mi zůstává má úžasná přítulkyně J. i s jejím synkem, mým malým velkým kamarádem D.

 Jen co jsme domávali a zatlačili slzičku, tak se vydáváme na krátký výlet na zříceninu hradu Zbirohy. Cesta, téměř výhradně do kopce, vesele ubíhá a přibližně za hodinku, a za mohutného funění a reptání všech zúčastněných, dorážíme ke zřícenině. Nejdřív jí obcházíme a prozkoumáváme z povrchu zemského a následně se noříme do tmavých sklepních prostor. Prolézáme vše, co se prolézt dá a nakonec přijde na řadu i foťák. Líbí se mi vysoký kontrast okolní tmy oproti světlu dopadajícímu ze vstupních dveří a dvou oken a lehce mi to připomíná dvě oči a pusu ve velmi velkém úšklebku. Dál mě ještě zaujal otvor, zřejmě po oknu, který krásně zarůstá trávou a kapradím.

 Vyfoceno to bylo takhle.


Zbývalo už je jen převést do černobíla, z málo černé udělat ještě černější a lehce doostřit.
Finální fotky vypadají takhle.




No a po doplnění básničkou si vše můžete prohlédnout zde.

Moje naivita - Zbirohy sklep I
Moje naivita - Zbirohy sklep II


Vylézáme ven s tím, že už půjdeme zpátky ke stanu, když objevuji solidní kovový kruh, zasazený do skály. Myslím, že slouží ke slaňování. Fotím ho v detailu.



Při postprocesu se dlouho sám se sebou hádám, jestli ho mám nechat v barvě, nebo ho dát do odstínů šedi. Nakonec vítězí šeď.



Kompletní dílo je zde.

Moje naivita - Skalní piercing






Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Noční Kozelská náplavka

Obrázek
Noční Kozelská náplavka V roce 2015 dostala Veru k Vánocům stativ.  A protože na Boží hod jí vyzvedávám a jedeme do Chrástu, tak se mi s ním hned pochlubila a vzala ho sebou. Tím vznikla i naše tradice Božohodových společných fotek. Ale to je jiný příběh.  Důležité pro ten dnešní je, že Veru přivezla stativ, a já s ním hned další den udělal pokus. Dlouho mě totiž lákalo udělat noční fotku a se stativem to přece bude brnkačka. A tak jsme se na Štěpána po večeři sebrali a šli ven zkusit nějakou noční fotku vytvořit. Nejdřív jsme zamířili do Kozel na náplavku. V rychlosti jsem to tam skouknul a hned začal vybalovat fotografické nádobíčko. Bylo nutno zvolit takovou kompozici, aby se zabíralo hodně vodní hladiny, která by se měla, vlivem dlouhého času expozice, vyleštit do hladka. Také by bylo záhodno, aby do záběru nepadalo světlo z pouličního osvětlení, případně z okolních domů. Když už mám přibližně vybráno, co budu fotit, přichází na řadu poměrně důležitá otázka a to, kam z
Další informace

Jak jsem fotil letadla II

Obrázek
Jak jsem fotil letadla II Byla sobota, 29. dubna 2017, a já byl zrovna u J. a D. Bylo ráno a zrovna jsme vymýšleli, co podnikneme. A nakonec jsme se dohodli, že skočíme do auta a pojedeme se podívat do Kněževsi na letadla. A tak to taky bylo.  Najít Kněževes nebyl problém, zaparkovat taky ne a dojít na vyhlídkovou plošinu už vůbec ne. Byl to prostě bezproblémový výlet.  Na plošině už bylo pár lidí, ale žádný nával, takže jsme se v klidu uvelebili u zábradlí a začali se kochat přistávajícími i startujícími letadly. Nějací lidé tam i rádiem odposlouchávali radiovou komunikaci mezi letadly a věží, ale vůbec jsem tomu nerozuměl.  Fotil jsem opět na dva způsoby, stejně jako když jsem fotil letadla v Letňanech , ale dnes k tomu přibyl ještě jeden efekt a to zakouření od gum v okamžiku, kdy se pneumatika podvozku dotkne runwaye. A jestli se mi to povedlo, můžete zjistit na následujících fotkách.
Další informace

Slunovrat

Obrázek
Slunovrat Je Štědrý den roku 2013. S J. jsme se ještě nenašli, tudíž, abych nebyl na Ježíška doma sám, tak jsem odjel do Chrástu, kde jsem trávil Vánoce s rodiči, sestrou, synovcem a tetou. No a víte jak to při takových příležitostech chodí. Všude hromady cukroví i jiných sladkostí, z táců plných obložených chlebíčků, jakoby ani neubývalo a v televizi jedna pohádka za druhou.  A za pár hodin už přiletí Ježíšek i se svým předvojem - smaženým kaprem s bramborovým salátem.  A abych je do sebe vůbec mohl nasoukat, tak jsem se rozhodl, že půjdu ven. A vezmu sebou foťák. A tak jsem šel. Sice platí, že cesta je cíl, ale chce to i nějaký směr a tak se sám se sebou dohodnu, že se půjdu projít kolem pískovny. Je od nás vzdálená asi tak kilák a půl, takže to není daleko. Cesta mi vesele ubíhá a za nedlouho jsem u pískovny. Vydávám se po jejím břehu, nad hlavou se mi honí mraky a najednou mezi nimi začne svítit sluníčko.  A v tu chvíli si uvědomuji, že je tři dny po slunovratu a že se
Další informace