Tunel

Tunel


 Všechno začalo 23. dubna 2013. Někde jsem objevil reklamu na stránku www.prahouturistickou.cz, kde se nachází kalendář různých větších i menších turistických akcí, a to nejen o víkendech, ale i ve všední den. No a na úterý 23.4. byla vypsaná procházka po pražských tunelech a bunkrech. 

 Ukecat mojí milovanou matičku nebyl problém, neb je celá já, a v úterý odpoledne po práci se potkáváme v Karlíně, registrujeme se na startu, dostáváme itinerář a vyrážíme.

 Procházíme tunelem z Karlína na Žižkov. Na pravé straně jsou dveře, které vedou do protiatomového bunkru. Kdysi tam dokonce byla chvíli hospoda, ale nestihl jsem se tam jít podívat. Po zdolání tohoto tunelu nás cesta vede po cyklostezce na vrchu Vítkově, která kopíruje dřívější železniční trať. Cesta je plná lidí, prohání se tu cyklisté, bruslaři a do toho se přidáváme my, chodci. 

 Jdeme dál, kocháme se nevšedním pohledem na zadní trakty žižkovských činžáků, a přicházíme k druhému tunelu. Říká se, že má ještě strop černý od kouře parních lokomotiv, ale nevím, jestli je to pravda. Tunel se mi hned zalíbil, byl pěkně do esíčka, světla pod stropem dělala krásnou vlnku, no prostě nádhera. Chtěl jsem ho vyfotit, ale všude bylo moc lidí, tak jsem to vzdal. 

 Dál jsme pokračovali přes Krejcárek až na Židovské pece a konec byl ve velkém bunkru pod Parukářkou. Procházka to byla úžasná, a proto jsme si slíbili, že sem ještě jednou půjdeme, a že vezmeme mojí sestru Míšu, aby si to taky užila.

 Ta chvíle, po několika Míšiných urgencích, přišla v neděli, 29. března 2015, tudíž skoro přesně o dva roky později. Obloha byla zatažená temnými dešťovými mraky, ale to nás neodradilo. Po cestě skoro nikoho nepotkáváme, všichni jsou zalezlí a odpočívají po nedělním obědě. Chystám si foťák, protože tunel je už nedaleko a nerad bych zdržoval.

 Přicházíme k tunelu a já vidím, jak v něm mizí dvě postavy. V rychlosti zvažuji kompozici a zkouším první fotku. Špatně, je moc světlá, mám tam automatické ISO, tak mi ho foťák vytáhnul pěkně vysoko. Přepínám na manuál ... fotka je skoro celá černá. Ještě to trochu poladím a práskám to takhle.


Na Krejcárku nás zastihl déšť a provázel nás až na Chmelnici. Tam chytáme tramvaj a promoklí míříme ke svým domovům.

 Doma zjišťuji, že fotka je, navzdory náhledu na foťáku, pořád hodně tmavá, tak jí zesvětluji skoro o dva a půl expozičního stupně. Potom jí doostřuji a převádím do černobíla. Nakonec jí ještě ořezávám, abych postavy a místo, kde se tunel ztrácí v zatáčce, dostal blíž k silnému obrazovému bodu.


Když jsem pak dělal básničku, tak jsem se ani tak nesoustředil na rýmy, spíš jen na hru se slovy, která podtrhuje celý příběh.

 Moje naivita - Tunel


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Noční Kozelská náplavka

Obrázek
Noční Kozelská náplavka V roce 2015 dostala Veru k Vánocům stativ.  A protože na Boží hod jí vyzvedávám a jedeme do Chrástu, tak se mi s ním hned pochlubila a vzala ho sebou. Tím vznikla i naše tradice Božohodových společných fotek. Ale to je jiný příběh.  Důležité pro ten dnešní je, že Veru přivezla stativ, a já s ním hned další den udělal pokus. Dlouho mě totiž lákalo udělat noční fotku a se stativem to přece bude brnkačka. A tak jsme se na Štěpána po večeři sebrali a šli ven zkusit nějakou noční fotku vytvořit. Nejdřív jsme zamířili do Kozel na náplavku. V rychlosti jsem to tam skouknul a hned začal vybalovat fotografické nádobíčko. Bylo nutno zvolit takovou kompozici, aby se zabíralo hodně vodní hladiny, která by se měla, vlivem dlouhého času expozice, vyleštit do hladka. Také by bylo záhodno, aby do záběru nepadalo světlo z pouličního osvětlení, případně z okolních domů. Když už mám přibližně vybráno, co budu fotit, přichází na řadu poměrně důležitá otázka a to, kam z
Další informace

Slunovrat

Obrázek
Slunovrat Je Štědrý den roku 2013. S J. jsme se ještě nenašli, tudíž, abych nebyl na Ježíška doma sám, tak jsem odjel do Chrástu, kde jsem trávil Vánoce s rodiči, sestrou, synovcem a tetou. No a víte jak to při takových příležitostech chodí. Všude hromady cukroví i jiných sladkostí, z táců plných obložených chlebíčků, jakoby ani neubývalo a v televizi jedna pohádka za druhou.  A za pár hodin už přiletí Ježíšek i se svým předvojem - smaženým kaprem s bramborovým salátem.  A abych je do sebe vůbec mohl nasoukat, tak jsem se rozhodl, že půjdu ven. A vezmu sebou foťák. A tak jsem šel. Sice platí, že cesta je cíl, ale chce to i nějaký směr a tak se sám se sebou dohodnu, že se půjdu projít kolem pískovny. Je od nás vzdálená asi tak kilák a půl, takže to není daleko. Cesta mi vesele ubíhá a za nedlouho jsem u pískovny. Vydávám se po jejím břehu, nad hlavou se mi honí mraky a najednou mezi nimi začne svítit sluníčko.  A v tu chvíli si uvědomuji, že je tři dny po slunovratu a že se
Další informace

Jak jsem fotil letadla II

Obrázek
Jak jsem fotil letadla II Byla sobota, 29. dubna 2017, a já byl zrovna u J. a D. Bylo ráno a zrovna jsme vymýšleli, co podnikneme. A nakonec jsme se dohodli, že skočíme do auta a pojedeme se podívat do Kněževsi na letadla. A tak to taky bylo.  Najít Kněževes nebyl problém, zaparkovat taky ne a dojít na vyhlídkovou plošinu už vůbec ne. Byl to prostě bezproblémový výlet.  Na plošině už bylo pár lidí, ale žádný nával, takže jsme se v klidu uvelebili u zábradlí a začali se kochat přistávajícími i startujícími letadly. Nějací lidé tam i rádiem odposlouchávali radiovou komunikaci mezi letadly a věží, ale vůbec jsem tomu nerozuměl.  Fotil jsem opět na dva způsoby, stejně jako když jsem fotil letadla v Letňanech , ale dnes k tomu přibyl ještě jeden efekt a to zakouření od gum v okamžiku, kdy se pneumatika podvozku dotkne runwaye. A jestli se mi to povedlo, můžete zjistit na následujících fotkách.
Další informace