Klávesy
Klávesy
Je pozdní jaro roku 2015, ještě ke všemu neděle, a já se po obědě líně válím u počítače. Lezu po Facebooku, čtu noviny, občas kliknu do nějaké hry.
Najednou mě praští do očí výzva od kamarádky T. Stěhuje se a rozdává věci, které nechce. Koukám na seznam a mezi spoustou věcí objevuji malé, elektronické klávesy. A jelikož jsem je vždycky chtěl, a doma mám hudebních nástrojů málo (jen tři), neváhal jsem a klávesy si zarezervoval. Pak už stačilo jen vzít Veru, skočit do auta a vyrazit.
Po cestě zpátky mi začalo být podezřelé, jak si je Veru, s leskem v očích, prohlíží. Doma jsem je zapojil a zkusil. Hrály úžasně. A to bylo naposledy, co jsem si na ně zahrál, protože si je zabrala Veru a už si je nechala. Dokonce si je odvezla domů, což se skoro vůbec nestává.
Uběhlo pár týdnů a nastaly prázdniny. Večer s Veru koukáme na televizi v našem pokojíku v Chrástu a mě padá zrak na klávesy, ležící na zemi. Střídání bílých a černých klapek se mi líbilo tak, že jsem sáhnul po foťáku a vyfotil je.
V postprocesu jsem jen lehce doostřil, jinak jsem žádné úpravy nedělal. Prostě se mi to nějak povedlo :)
Výsledná fotka je zde. Nejlepší na ní je to, že je černobílá, i když do černobíla nebyla převáděna.
Výsledná fotka je zde. Nejlepší na ní je to, že je černobílá, i když do černobíla nebyla převáděna.
Básničku jsem psal tak, jak bych na klávesy hrál. Kdyby mi zůstaly ...
A ještě přihodím fotku Veru a klávesy v akci.
Komentáře
Okomentovat