Valdek

Valdek


Je pátek, 15.5.2015  a já se nemůžu dočkat. Začíná totiž jarní vandr a nevyrážíme nikam jinam, než do bývalého vojenského prostoru Brdy, konkrétně na Valdek.

Kdysi jsem na vojenských Brdech párkrát byl. Byly to výpravy velmi dobrodružné až adrenalinové, neb se tam nesmělo a důsledky chycení byly nedozírné. Na Valdeku jsme byli dvakrát, ale mohlo se tam jen v noci, protože hned vedle sídlila vojenská posádka. O to víc jsem se těšil teď.

Potkali jsme se v Jincích a po krátké pauze v Ešce vyrážíme. Cesta vesele ubíhá a zanedlouho necháváme Ohrazenici za sebou a vstupujeme do lesa. A za několik dalších kilometrů přicházíme ke kempíku u Červeného potoka, od Valdeku jen co by kamenem dohodil. Sbíráme dříví, děláme oheň, vaříme čaj, pečeme buřty a v pauzách mezi kecáním hraje Mejdlo na kytaru.

Ráno, jako obvykle, vstávám první a snažím se rozhýbat bolavé, otlačené tělo. Po mohutné snídani vyrážíme. Přicházíme na Valdek a konečně ho vidím v denním světle. Je prostě krásnej, ostatně jako každá zřícenina. Lezu všude, kam se dá a fotím jak o život. Dokonce nacházím místo, ze kterého se dá vyfotit celá věž i s nádvořím. Bohužel je slunce přímo proti mě, ale naštěstí už je relativně vysoko, tak to snad nebude vadit.

Fotka po vyfocení vypadala takhle.




Dál pak pokračujeme přes Hrachoviště do Podluh, kde si v hospodě dáváme snad nejlepší držkovku, co jsem kdy jedl a pak přes Felbabku na Ostrý. Další den už jen docházíme zpátky do Jinců.


V postprocesu se hlavně snažím eliminovat pekelné přepálené nebe a tak dost stahuji světla. Také ubírám bílý bod. Ještě doostřím a fotka je hotová.



Jak se tak na ní koukám, tak bych to dneska dělal asi jinak, z čehož mám radost, neb je to známka toho, že nepřešlapuji na místě :)

A básnička? Je v ní zhruba vše, co jsem vám teď vyprávěl :)








Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Noční Kozelská náplavka

Obrázek
Noční Kozelská náplavka V roce 2015 dostala Veru k Vánocům stativ.  A protože na Boží hod jí vyzvedávám a jedeme do Chrástu, tak se mi s ním hned pochlubila a vzala ho sebou. Tím vznikla i naše tradice Božohodových společných fotek. Ale to je jiný příběh.  Důležité pro ten dnešní je, že Veru přivezla stativ, a já s ním hned další den udělal pokus. Dlouho mě totiž lákalo udělat noční fotku a se stativem to přece bude brnkačka. A tak jsme se na Štěpána po večeři sebrali a šli ven zkusit nějakou noční fotku vytvořit. Nejdřív jsme zamířili do Kozel na náplavku. V rychlosti jsem to tam skouknul a hned začal vybalovat fotografické nádobíčko. Bylo nutno zvolit takovou kompozici, aby se zabíralo hodně vodní hladiny, která by se měla, vlivem dlouhého času expozice, vyleštit do hladka. Také by bylo záhodno, aby do záběru nepadalo světlo z pouličního osvětlení, případně z okolních domů. Když už mám přibližně vybráno, co budu fotit, přichází na řadu poměrně důležitá otázka a to, kam z
Další informace

Slunovrat

Obrázek
Slunovrat Je Štědrý den roku 2013. S J. jsme se ještě nenašli, tudíž, abych nebyl na Ježíška doma sám, tak jsem odjel do Chrástu, kde jsem trávil Vánoce s rodiči, sestrou, synovcem a tetou. No a víte jak to při takových příležitostech chodí. Všude hromady cukroví i jiných sladkostí, z táců plných obložených chlebíčků, jakoby ani neubývalo a v televizi jedna pohádka za druhou.  A za pár hodin už přiletí Ježíšek i se svým předvojem - smaženým kaprem s bramborovým salátem.  A abych je do sebe vůbec mohl nasoukat, tak jsem se rozhodl, že půjdu ven. A vezmu sebou foťák. A tak jsem šel. Sice platí, že cesta je cíl, ale chce to i nějaký směr a tak se sám se sebou dohodnu, že se půjdu projít kolem pískovny. Je od nás vzdálená asi tak kilák a půl, takže to není daleko. Cesta mi vesele ubíhá a za nedlouho jsem u pískovny. Vydávám se po jejím břehu, nad hlavou se mi honí mraky a najednou mezi nimi začne svítit sluníčko.  A v tu chvíli si uvědomuji, že je tři dny po slunovratu a že se
Další informace

Jak jsem fotil letadla II

Obrázek
Jak jsem fotil letadla II Byla sobota, 29. dubna 2017, a já byl zrovna u J. a D. Bylo ráno a zrovna jsme vymýšleli, co podnikneme. A nakonec jsme se dohodli, že skočíme do auta a pojedeme se podívat do Kněževsi na letadla. A tak to taky bylo.  Najít Kněževes nebyl problém, zaparkovat taky ne a dojít na vyhlídkovou plošinu už vůbec ne. Byl to prostě bezproblémový výlet.  Na plošině už bylo pár lidí, ale žádný nával, takže jsme se v klidu uvelebili u zábradlí a začali se kochat přistávajícími i startujícími letadly. Nějací lidé tam i rádiem odposlouchávali radiovou komunikaci mezi letadly a věží, ale vůbec jsem tomu nerozuměl.  Fotil jsem opět na dva způsoby, stejně jako když jsem fotil letadla v Letňanech , ale dnes k tomu přibyl ještě jeden efekt a to zakouření od gum v okamžiku, kdy se pneumatika podvozku dotkne runwaye. A jestli se mi to povedlo, můžete zjistit na následujících fotkách.
Další informace