Kočka fotí kočku

Kočka fotí kočku


Je sobota, 19. září 2015. Oběd už jsem dávno zhltnul, dokonce jsem se už i probudil po poobědním klidu a teď přemýšlím, co dál. Venku je pod mrakem, ale neprší a proto vydávám rozhodnutí, že půjdeme ven na procházku. A jelikož jsme v Chrástě, tak volím ne příliš dlouhé kolečko benzínka, střelnice, kálek a domů. 

 Beru tedy Veru, oba bereme foťáky a vyrážíme. Nejdřív kolem zahrady, kde mají shetlandské poníky, a za chvíli dorážíme k benzínce. Po nezbytném občerstvení zamíříme k lesu a přitom koukáme, co vyfotíme. Zdržujeme se u jedné mýtiny, která je celá zarostlá akáty. 

 Vybírám si jeden list a fotím ho. Později se fotka dokonce dostává do mého portfolia a i na kalendář z roku 2015. Veru se ochomýtá kolem a fotí a fotí. Mám z ní radost, že jí to tak bere. Chcete se taky podívat jak fotí? Tak koukněte na její Instagramový profil. Je tam jako Papírová hyena a má tam někdy fakt dobré fotky.

 Jdeme dál a za chvíli jsme u myslivecké střelnice. Bloumáme okolo a hledáme prázdné nábojnice a nerozbité asfaltové terče. Terče jsme našli čtyři, nábojnice žádné, ale nevadí nám to, stejně bychom nevěděli, co s nimi. A navíc, doma jich mám na hraní dost. :)

 Míříme ke kálku. Cestou koukáme, fotíme, kecáme a občas zpíváme. Ještě že v okolí nikdo není. U kálku je zlomená vrba a tak fotíme strukturu dřeva, pak taky větve vrby sahající až k vodě a poté se už chystáme k domovu.

 Máme to domů asi sto metrů, když najednou vidíme za plotem kočku. Veru se okamžitě sápe po foťáku a s voláním: "Kočička!" se jí snaží vyfotit. No a mně nezbývá nic jiného, než vyfotit, jak kočka fotí kočku :)

 Prvotní snímek vypadal takhle.


V postprocesu akorát doostřuji a ubírám světla, protože během naší procházky se mraky roztrhaly a začalo svítit sluníčko. 

 Finální fotka je zde.



A básnička? Ta přišla sama a je o tom, že fotit pohybující se objekty není jen tak.
Moje naivita - Kočka fotí kočku





Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Noční Kozelská náplavka

Obrázek
Noční Kozelská náplavka V roce 2015 dostala Veru k Vánocům stativ.  A protože na Boží hod jí vyzvedávám a jedeme do Chrástu, tak se mi s ním hned pochlubila a vzala ho sebou. Tím vznikla i naše tradice Božohodových společných fotek. Ale to je jiný příběh.  Důležité pro ten dnešní je, že Veru přivezla stativ, a já s ním hned další den udělal pokus. Dlouho mě totiž lákalo udělat noční fotku a se stativem to přece bude brnkačka. A tak jsme se na Štěpána po večeři sebrali a šli ven zkusit nějakou noční fotku vytvořit. Nejdřív jsme zamířili do Kozel na náplavku. V rychlosti jsem to tam skouknul a hned začal vybalovat fotografické nádobíčko. Bylo nutno zvolit takovou kompozici, aby se zabíralo hodně vodní hladiny, která by se měla, vlivem dlouhého času expozice, vyleštit do hladka. Také by bylo záhodno, aby do záběru nepadalo světlo z pouličního osvětlení, případně z okolních domů. Když už mám přibližně vybráno, co budu fotit, přichází na řadu poměrně důležitá otázka a to, kam z
Další informace

Slunovrat

Obrázek
Slunovrat Je Štědrý den roku 2013. S J. jsme se ještě nenašli, tudíž, abych nebyl na Ježíška doma sám, tak jsem odjel do Chrástu, kde jsem trávil Vánoce s rodiči, sestrou, synovcem a tetou. No a víte jak to při takových příležitostech chodí. Všude hromady cukroví i jiných sladkostí, z táců plných obložených chlebíčků, jakoby ani neubývalo a v televizi jedna pohádka za druhou.  A za pár hodin už přiletí Ježíšek i se svým předvojem - smaženým kaprem s bramborovým salátem.  A abych je do sebe vůbec mohl nasoukat, tak jsem se rozhodl, že půjdu ven. A vezmu sebou foťák. A tak jsem šel. Sice platí, že cesta je cíl, ale chce to i nějaký směr a tak se sám se sebou dohodnu, že se půjdu projít kolem pískovny. Je od nás vzdálená asi tak kilák a půl, takže to není daleko. Cesta mi vesele ubíhá a za nedlouho jsem u pískovny. Vydávám se po jejím břehu, nad hlavou se mi honí mraky a najednou mezi nimi začne svítit sluníčko.  A v tu chvíli si uvědomuji, že je tři dny po slunovratu a že se
Další informace

Jak jsem fotil letadla II

Obrázek
Jak jsem fotil letadla II Byla sobota, 29. dubna 2017, a já byl zrovna u J. a D. Bylo ráno a zrovna jsme vymýšleli, co podnikneme. A nakonec jsme se dohodli, že skočíme do auta a pojedeme se podívat do Kněževsi na letadla. A tak to taky bylo.  Najít Kněževes nebyl problém, zaparkovat taky ne a dojít na vyhlídkovou plošinu už vůbec ne. Byl to prostě bezproblémový výlet.  Na plošině už bylo pár lidí, ale žádný nával, takže jsme se v klidu uvelebili u zábradlí a začali se kochat přistávajícími i startujícími letadly. Nějací lidé tam i rádiem odposlouchávali radiovou komunikaci mezi letadly a věží, ale vůbec jsem tomu nerozuměl.  Fotil jsem opět na dva způsoby, stejně jako když jsem fotil letadla v Letňanech , ale dnes k tomu přibyl ještě jeden efekt a to zakouření od gum v okamžiku, kdy se pneumatika podvozku dotkne runwaye. A jestli se mi to povedlo, můžete zjistit na následujících fotkách.
Další informace