Kos

Kos


 Byl začátek roku 2016, konkrétně neděle sedmnáctého ledna, a já se právě probudil. Po nezbytných ranních procedurách, které stále více připomínají kompletní rekonstrukci, jsem se vypravil s foťákem na Vyšehrad. Už hned jak jsem vylezl z garsonky jsem zjistil, že přes noc lehce nasněžilo, a tak jsem začal rozvíjet plány, co všechno zasněženého vyfotím.

 Na Vyšehradě zatím nebylo moc lidí, což jsem kvitoval s povděkem. Vydal jsem se k rotundě svatého Martina a od ní doprava po hradbách. Tam dělám pár fotek a pokračuji dál. Fotím zasněženou Gorlici, kde zatím nikdo nebyl, a tak je sníh krásně nepošlapaný, a u Gorlice i pěkně zasněženou lavičku. 

 Pokračuji dál až k Vyšehradským sadům a chci se podívat ke starému románskému mostu, když tu vidím, kousek od křoví, které zde představuje živý plot, sedět na zemi kosa. Na nic nečekám, ostřím a jelikož se bojím, že odletí, tak ani moc nekomponuji a fotím. Kosák se samozřejmě lekl a odletěl, a já na displeji zjišťuji, že se fotka, alespoň co se týče ostrosti, povedla.

 Fotka vypadala takhle.



V postprocesu zvyšuji expozici o 0,9 EV. Je to pochopitelné, protože jsem fotil v rychlosti a neměl jsem čas na obvyklou korekci expozice, která je při focení na sněhu nutná. Proč se tak děje vysvětluje zde pan Neff.
Dále pak přidávám černý bod, aby křoví, kos a sníh měly pěkný kontrast. Také ještě doostřuji a nakonec vše ořezávám, aby diagonální předěl křoví a sněhu šel hezky z rohu do rohu, a kosa tím vyháním ze středu směrem k silnějšímu obrazovému bodu.

 Finálka pak vypadá takhle.



A jelikož se mi fotka líbila, tak jsem jí, po krátkém vymýšlení básničky, zařadil do Mojí naivity. Básnička vlastně ani není básnička, ale jen vzpomínka na to, jak mi bylo kosa líto, že mu je taková zima.
Moje naivita - Kos





Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Noční Kozelská náplavka

Obrázek
Noční Kozelská náplavka V roce 2015 dostala Veru k Vánocům stativ.  A protože na Boží hod jí vyzvedávám a jedeme do Chrástu, tak se mi s ním hned pochlubila a vzala ho sebou. Tím vznikla i naše tradice Božohodových společných fotek. Ale to je jiný příběh.  Důležité pro ten dnešní je, že Veru přivezla stativ, a já s ním hned další den udělal pokus. Dlouho mě totiž lákalo udělat noční fotku a se stativem to přece bude brnkačka. A tak jsme se na Štěpána po večeři sebrali a šli ven zkusit nějakou noční fotku vytvořit. Nejdřív jsme zamířili do Kozel na náplavku. V rychlosti jsem to tam skouknul a hned začal vybalovat fotografické nádobíčko. Bylo nutno zvolit takovou kompozici, aby se zabíralo hodně vodní hladiny, která by se měla, vlivem dlouhého času expozice, vyleštit do hladka. Také by bylo záhodno, aby do záběru nepadalo světlo z pouličního osvětlení, případně z okolních domů. Když už mám přibližně vybráno, co budu fotit, přichází na řadu poměrně důležitá otázka a to, kam z
Další informace

Slunovrat

Obrázek
Slunovrat Je Štědrý den roku 2013. S J. jsme se ještě nenašli, tudíž, abych nebyl na Ježíška doma sám, tak jsem odjel do Chrástu, kde jsem trávil Vánoce s rodiči, sestrou, synovcem a tetou. No a víte jak to při takových příležitostech chodí. Všude hromady cukroví i jiných sladkostí, z táců plných obložených chlebíčků, jakoby ani neubývalo a v televizi jedna pohádka za druhou.  A za pár hodin už přiletí Ježíšek i se svým předvojem - smaženým kaprem s bramborovým salátem.  A abych je do sebe vůbec mohl nasoukat, tak jsem se rozhodl, že půjdu ven. A vezmu sebou foťák. A tak jsem šel. Sice platí, že cesta je cíl, ale chce to i nějaký směr a tak se sám se sebou dohodnu, že se půjdu projít kolem pískovny. Je od nás vzdálená asi tak kilák a půl, takže to není daleko. Cesta mi vesele ubíhá a za nedlouho jsem u pískovny. Vydávám se po jejím břehu, nad hlavou se mi honí mraky a najednou mezi nimi začne svítit sluníčko.  A v tu chvíli si uvědomuji, že je tři dny po slunovratu a že se
Další informace

Jak jsem fotil letadla II

Obrázek
Jak jsem fotil letadla II Byla sobota, 29. dubna 2017, a já byl zrovna u J. a D. Bylo ráno a zrovna jsme vymýšleli, co podnikneme. A nakonec jsme se dohodli, že skočíme do auta a pojedeme se podívat do Kněževsi na letadla. A tak to taky bylo.  Najít Kněževes nebyl problém, zaparkovat taky ne a dojít na vyhlídkovou plošinu už vůbec ne. Byl to prostě bezproblémový výlet.  Na plošině už bylo pár lidí, ale žádný nával, takže jsme se v klidu uvelebili u zábradlí a začali se kochat přistávajícími i startujícími letadly. Nějací lidé tam i rádiem odposlouchávali radiovou komunikaci mezi letadly a věží, ale vůbec jsem tomu nerozuměl.  Fotil jsem opět na dva způsoby, stejně jako když jsem fotil letadla v Letňanech , ale dnes k tomu přibyl ještě jeden efekt a to zakouření od gum v okamžiku, kdy se pneumatika podvozku dotkne runwaye. A jestli se mi to povedlo, můžete zjistit na následujících fotkách.
Další informace