Vandr do Skoků
Vandr do Skoků
Izimka a Veverku znám velkou spoustu let. Tak nějak o sobě navzájem víme, že občas každý z nás vyrazíme na vandr. Ale nikdy jsme nevyrazili spolu. A to se změnilo skoro přesně před rokem. Dohodli jsme se, že nás Izimek vezme do kraje svého mládí, a že si vyrazíme podél řeky Střely z Toužimi do Žlutic, a že po cestě navštívíme poutní místo Skoky.
Jelikož je v místě dopravní obslužnost spíš horší, než lepší, dohodli jsem se, že pojedeme dvěma auty. V pátek 3.6.2016 nabírám Veverku a mažeme směr Chyše, kde máme v místním pivovaru sraz. Dorážíme tam jako první a hned se vrháme do jídla. Když jsme přibližně v půlce, přijíždí Izimek, a ačkoliv se mu snažíme schovat, přesto nás nachází a představuje nám svojí Klárku. Po chutné krmi sedáme do aut a jedeme směr Toužim.
Po několika logistických problémech a horečnatých přesunech se konečně dostáváme ke kýženému stavu, kdy jedno auto máme ve Žluticích, druhé u Toužimi, jsme všichni spolu a můžeme konečně vyrazit. Do toho všeho máme radost, že konečně po třech dnech přestává pršet.
Šlapeme silnicí směrem ke Střele a baví nás žít. Po necelých dvou kilometrech odbočujeme na lesní cestu, která končí u lávky přes Střelu. Přecházíme jí a jelikož už je celkem pozdě, tak i hledáme místo na přespání. Naštěstí nám jakási náhoda staví do cesty chatičku, na jejíž verandě se dá v suchu přenocovat. Prozkoumáváme okolí a zjišťujeme, že jsme zřejmě u nějakého letního tábora, neb v okolí jsou, kromě luxusní kadibudky, i tyče na teepee, kanystry na vodu a i velké ohniště, ve kterém se nám daří rozdělat oheň.
Sedíme u ohně, kecáme, večeříme, kecáme, pijeme rum, kecáme a pak ještě trochu kecáme. A jak tak kecáme, tak dostávám čím dál tím větší chuť fotit. Nasazuji pevnou a hodně světelnou padesátku a snažím se vyfotit tváře lidí ozářené ohněm, ale ať to zkouším, jak to zkouším, tak se prostě nedaří. Chvilku to svádím na techniku, chvilku na ruce, ale prostě mi to nejde. Dostávám ale jinačí nápad. Z kapsy lovím baterku, posvítím s ní na Veverku a druhou rukou fotím. Je to sice krkolomné, ale aspoň se na tu fotku dá dívat. Pak ještě dělám fotku Izimkovi a Klárce. Nakonec je dávám do černobíla, protože mi to přijde lepší, než barva ve tmě.
Pak ještě kecáme a kecáme a nějak po půlnoci jdeme spát. Když rozbalujeme spacáky tak zjištuji, že se na verandu už fakt nevejdu, takže radši volím náhradní variantu a to poměrně úzkou polici, zřejmě na uskladnění dříví. A když myslím úzkou, tak takovou, která je užší jak moje karimatka ... V noci jsem málem spadnul jen dvakrát :)
Ráno, jako obvykle, vstávám první. Na rozdíl od minulých tří dní svítí sluníčko a začíná vysušovat všechno, co déšť natropil. Přesto louka, kde tráva dosahovala nad kolena, je pořád mokrá úplně stejně jako včera. Chodím kolem, fotím kytičky, rozdělávám oheň, suším mikinu a čekám, až se ostatní probudí.
Zde můžete vidět, kde jsem spal já a pak i celou chatičku.
Po snídani, úklidu a zamaskování stop, vyrážíme.
Jdeme cestou necestou, nejčastěji po loukách ...
... dost často taky brodíme ...
... odpočíváme ...
... a dokonce i trampské campy a osady nacházíme.
A pak se přebrodíme naposledy, obujeme boty a během jednoho kilometru vystoupáme 100 metrů. Byl to celkem slušnej kopeček :)
Projdeme malým lesíkem a najednou se před námi objeví kostel Navštívení Panny Marie ve Skokách. Je velký, krásný a bohužel i zchátralý.
Skoky ...
... dnes již zaniklá vesnice, která v minulosti bývala známým a proslulým poutním místem.
... vesnice, která byla opuštěna nejprve při odsunu a následně i za socialismu.
... vesnice, ze které pochází zvolání "Panenko skákavá".
... vesnice, která byla kvůli vodní nádrži odříznuta od světa.
... vesnice s pohnutým osudem.
Nebudu se tu rozepisovat o poslední obyvatelce, ani o historii kostela, kterou jsme se dozvěděli během prohlídky, ani o tom jak tam na člověka padá tíseň i dýchá atmosféra.
Radši se sem jděte podívat, opravdu to stojí za to. Navíc v kostele probíhají od jara do podzimu i různé kulturní akce. Stačí jen googlit :)
Takže jsme dorazili do Skoků, dali si pivo, kávu a tatranku ...
... podívali se do kostela ...
... poprosili Panenku Skákavou o pomoc ...
... a šli se projít i po okolí.
A taky jsem tu přespali. Kousek od kostela je ohniště, kde jsme si, mezi kecáním, opekli buřty, postavili přístřešek, neb to vypadalo na bouřku, dopili rum a šli spát.
Ráno jsem jako obvykle vstal první a zatímco všichni spali, tak jsem obešel kostel ze všech stran ...
... a podíval se i na hřbitov, kde odpočívá i dceruška poslední místní obyvatelky.
A když jsem se vrátil, tak všichni ještě pořád spali.
Po snídani, balení a posledním pivu, jsme vyrazili směr Žlutice. Jdeme polní cestou, sluníčko začíná pálit, myslím na J. a najednou vidím toto.
Touhle cestou dej se i ty,
poznáš různé banality.
Občas humor, občas city,
vítej do mé naivity.
P.S. Znáte výtečnou kapelu Toy Dolls? A víte kde vzali předlohu pro svoje logo?
Asi potkali Veverku :D
Komentáře
Okomentovat